Severka

Autorka vystudovala koreanistiku, zavítala do KLDR a její kniha s uprchlíky z tohoto režimu se právem stala bestsellerem.
Třeba jste ji četli a zanechala ve vás stopu. Ale přesto chápu, nad čím přemýšlíte.
Stojí za to jít do tohoto zbeletrizovaného pohledu jednoho člověka? Jednoho nedobrovolného uprchlíka? Jestli si přečíst osud mladé holčiny, která vyrůstala v režimu, který do vás od malička zaseje semínko ideologie a neodpouští chyby?
Já osobně jsem teda byla stejně zděšena, jak u předchozí knihy autorky.
Dopadlo to na mě stejně drtivě, stejně dychtivě jsem nasávala informace. Nasála jsem teda věci, které bych radši nevěděla (podmínky v pracovním táboře). Nejvíce zajímavým prvkem za mě byla polemika-
Jestli propagandu, ideologii prorostlou do samotných genů je schopný člověk ze sebe setřepat, když tuto zemi opustí a vzít za svou nově nabitou svobodu.
Svoboda není samozřejmost. Děkuju každý den za ni.

Každý totalitní režim má podobný scénář. Vnucuje člověku myšlenky státního systému, způsoby soužití, potlačuje výjimečnost, osobitost a barevnost jeho života. Přesvědčuje jedince o jediné správné cestě, jíž se nesmí protivit. Heslo zní: poslouchat a samostatně nepřemýšlet.
Autorka líčí příběh ženy žijící v KLDR. Výpověď náctileté dívky nám ukazuje rodinné poměry a vzdělání, které jí bylo dopřáno. Později se pro zemi, kde se narodila, stává nepohodlnou. Opouští Pchjongjang, aby si zachránila život. Po výsleších ve své zemi, i v tzv. svobodné zemi, přestává vidět, jaké jsou hodnoty. Pod nátlakem okolí si vytváří nový falešný svět.
Slova jsou zaznamenána jednoduše, výstižně a čtivě.
Nahlédněte do vzdáleného místa a s ním spojené kultury.

3,5* Na první román od autorky jsem se moc těšila, na prvních 15 stranách jsem se ale jakoby ztrácena a měla jsem pocit, že sice samotným slovům rozumím, ale jako celku bohužel ne. Od zhruba 20 strany ale vše nabralo spád a už vše dávalo smysl a knížka se četla dobře. Každopádně musím bohužel konstatoval, že tak jak hltám ostatní knihy autorky, tady to kapánek drhlo, jde vidět, že tento styl, román, není pro autorku úplně standardní forma psaní a rozhodně mi u ní vice vyhovovala forma rozhovorů či deníků. Příběh je to rozhodně nesmírně zajímavý a opět přinesl mnoho nových informací a skutečnosti, ale to malé ALE tam prostě je. K přečtení určitě můžu doporučit, jen prosím nemějte tak obří očekávání jako já :-)