Možná teď

Parta přátel, ve které se míchá přátelství, láska i nemoc, ale také touha žít právě teď.
Toto je pokračování knihy Možná jednou, kterou jsem četla před lety a byla jsem z ní nadšená. Říkala jsem si, jestli si ji nemám před touto knihou přečíst, abych vše chápala. Nakonec jsem se do ní znovu nepustila, ale vše jsem z textu pochopila, to nejdůležitější tu bylo připomenuto.

Colleen Hoover je autorka, od které si přečtu vše, co od ní vyjde. Z většiny knih jsem naprosto nadšená, neboť umí čtenáře překvapit až šokovat. Její romantika se vždy změní v něco hlubšího, nad čím je potřeba zamyslet se anebo si z příběhu prostě jen odnést spousty a spousty emocí. Tentokrát to tak bohužel nebylo. Od začátku byla v příběhu „jen“ romantika a já stále čekala, kdy přijde to „něco“, bohužel, nic dalšího nepřišlo a autorka z příběhu udělala jen a pouze červenou knihovnu, kdy jsou všichni v partě neskutečně správní, sympatičtí, hodní a uvědomělí. Přitom prolog byl tak dokonalý, že jsem si u něj pobrečela, ale další emoce už nepřišly.

Stejný problém jsem měla i u pokračování knihy Bez naděje. Kniha Ztracená naděje byla pro mě úplně zbytečná. Musím si na ta pokračování dát příště pozor a dvakrát si rozmyslet, jestli se do nich pustím.

Dnes tedy bohužel trošku kritiky na Colleen, ale už teď se těším, jakou knihou mě oslní příště. Věřím, že se vrátí opět s dokonalým příběhem.