Oheň na sněhu: Mýty sibiřských lovců

(...) Zachována naštěstí zůstala strohost a obsahová sevřenost, charakteristická pro ústní výpovědi, úzkostlivě dodržovaná neutralita jazyka nicméně zároveň oslabila jejich dynamičnost. Navíc se nám předkládá jediný typ mýtů -- vysvětlení současného uspořádání světa. V konkrétních vyprávěních tak sice figurují duchové, zvířata, lidé i strašidla, dočteme se o hladu, lásce, zlomyslnosti i o neuposlechnutí zákazu, ale všechno se odehrává "za dávných časů" a každý příběh končí větou "a od těch dob..." (se země otřásá zemětřesením, pravidelně se střídá zima a léto, psi vyjí na měsíc, lidé znají oheň a ryby se už nepasou, místo toho plavou v řekách). Jakkoli jsou ritualizované formulace nedílnou součástí ústně tradované literatury -- "bylo nebylo" a "žili šťastně až do smrti" --, důsledné zachovávání stereotypních začátků a konců podtrhlo celkovou jednotvárnost antologie.