Carpe Jugulum

Král Verence dělá všechno pro to, aby se jeho zemička uprostřed hor Beraní hlavy na mapě světa úplně neztratila. Do Lancre se tak na jeho pozvání sjede množství významných hostů, kteří mají spolu s ním a královnou Magrátou oslavit křtiny milované princezničky. Nikdo bohužel nepočítal s tím, že prastará rodina Strakupírových z divokého Überwaldu hodlá svou návštěvu prodloužit na neurčito a zmocnit se vlády nad celým královstvím. A co čert nechtěl, nejmocnější místní čarodějka Bábi Zlopočasná pozvánku nešťastnou náhodou nedostala, ba dokonce to vypadá, že se rozhodla nadobro odejít ze scény. Pořád je tu ale Stařenka Oggová, která se postaví do čela nezkušených, avšak odhodlaných upírobijců, mezi nimiž nechybí mladá čarodějka s rozpolcenou osobností, svržená královna s dcerkou na zádech či omnijský kněz procházející nebezpečnou krizí víry. Audiokniha je součástí řady o čarodějkách v rámci série ÚŽASNÁ ZEMĚPLOCHA. A komu budou čelit tentokrát? Inu, heslo Carpe jugulum – v překladu Stařenky Oggové „jdi jim po krku“ – hovoří celkem jasně…

„Tón tohoto zeměplošského románu je nezvykle temný. Pratchett však svým čtenářům dává jako obvykle spoustu podnětů k přemýšlení.“ – FantasyLiterature.com

„Upíři v tomhle příběhu jsou osvěžujícím zdrojem zábavy a zdatně konkurují oblíbeným postavám čarodějnic s jejich neodmyslitelnými hláškami a vzájemným škorpením.“ – SFbook.com

Verencova tvář se stáhla k úsměvu, ale ten byl škrobený a neskutečný. „Ale vy pijete lidskou krev?“ zeptal se.
„Samozřejmě. A občas zabíjíme lidi, i když v posledních dnech opravdu jen málokdy. A kromě toho, co je na tom vlastně špatného? Lovec a kořist, kořist a lovec. Co je to ovce? Nic jiného než večeře pro vlka, a ten je požírá jen proto, aby ovce nezničily krajinu. Když prozkoumáte své zuby, Sire, zjistíte, že jsou přizpůsobeny konzumaci jistého druhu potravy a, samozřejmě, celé tělo je přizpůsobeno jejímu příjmu. S námi je to stejné. Jsem si jistý, že vám ořechy ani zelí nic nevyčítají. Lovec a kořist jsou prostě částí velkého potravního řetězce.“
„Úžasné,“ přikyvoval Verence. Po tváři mu pomalu stékaly krůpěje potu. „Víte, v Überwaldu to každý podvědomě chápe,“ doplňovala hraběnka. „Ale pro děti je to místo přece jen trochu zaostalé. My se do Lancre tak těšíme!“

– ukázka z textu