Motýlí ostrov mě na první pohled zaujal tou krásnou, něžnou obálkou i samotným názvem. Dost dobře jsem si neuměla představit, co mohu od knihy čekat - zkrátka se mi líbila na pohled a tak jsem si ji koupila. Ostatně není to má první takto povrchně pořízená kniha - na svou obhajobu snad mohu jen říct, že jsem nikdy neprohloupila.
Když jsem se začetla, čekalo mě docela milé překvapení. Hrozně rychle jsem se ztotožnila s hlavní hrdinkou Dianou. Ne snad proto, že by se mi rozpadalo manželství, nebo že by mi umřela teta a já po ní na anglickém venkově zdědila velký dům, ale spíš pro tu zálibu v předcích. Nevím proč, ale už nějaký čas se snažím sestavit kroniku mojí rodiny. Ke každému jednomu členovi mám historku, útržek minulosti - prostě představu jaký byl.
Ovšem s odstupem času si uvědomuji, stejně jako Diana, že o svých prababičkách, tetách a dědech vlastně nic nevím. Vím jen, že byli, jak se jmenovali, možná něco co udělali. Ale to je všechno - jací byli doopravdy, to nevím.
Myslím, že to je přesně ta myšlenka Motýlího ostrovu. Nejen že prožíváme dvě paralely krásných a zároveň krutých příběhů, ale taky si díky tomu všemu můžeme uvědomit, že naši předci jsou pro nás docela cizími lidmi - i když toho můžeme mít mnoho společného.
Díky Motýlímu ostrovu jsem si uvědomila, že každý z nás je jen jedním dílkem velké rodinné skládačky.
Každopádně jsem velice ráda, že jsem si tento poeticky psaný, dálkami a exotikou provoněný příběh přečetla. Je to hluboká knížka s mnoha ukrytými poselstvími, otázkami, ale i odpověďmi.
Motýlí ostrov mě na první pohled zaujal tou krásnou, něžnou obálkou i samotným názvem. Dost dobře jsem si neuměla představit, co mohu od knihy čekat - zkrátka se mi líbila na pohled a tak jsem si ji koupila. Ostatně není to má první takto povrchně pořízená kniha - na svou obhajobu snad mohu jen říct, že jsem nikdy neprohloupila.
Když jsem se
... 
