Johana vychovává autistickou dceru a většinu svého života podřizuje její péči. Na vlastní potřeby, sny nebo vztahy jí už nezbývá mnoho prostoru. Když ale potká Aleše, který se stará o svého syna s podobným osudem, začnou oba zjišťovat, že si rozumí víc, než čekali. Jenže má Johana vůbec právo myslet na sebe a na vlastní štěstí? Nebo je její povinností se zcela obětovat dítěti? A může jí v hledání odpovědí pomoci dávný příběh, který nachází v románu své kamarádky a který se překvapivě dotýká i její vlastní rodiny?
Kniha je vystavěná na dvou dějových linkách – současné a historické. Jak jsem později zjistila, jde o jeden z charakteristických znaků autorčiny tvorby. Já jsem se s tímto způsobem vyprávění u této knihy setkala poprvé a musím říct, že mě naprosto nadchl. Obě linky jsou propojené velmi přirozeně a nenásilně. Nikdy jsem neměla pocit, že by mě přepínání mezi nimi rušilo nebo že bych se ztrácela v tom, kde se právě nacházím. Naopak. Příběhy se krásně doplňují a postupně odhalují souvislosti, které nejsou na první pohled vůbec patrné.
Nedokážu ani říct, která z linek mě bavila víc. Obě měly své kouzlo a každá nabízela něco jiného. Současná rovina přináší velmi aktuální téma péče o dítě s autismem a všech emocí, které s tím souvisejí. Není to jen o samotné péči, ale také o pocitech rodičů, jejich únavě, pochybnostech, osamělosti i právu na vlastní život. Historická část zase nabízí silný příběh lidí, kteří museli bojovat nejen o přežití, ale často i o vlastní důstojnost a možnost rozhodovat o svém osudu.
Johana jako hlavní hrdinka na mě působila velmi uvěřitelně. Není dokonalá, občas si není jistá, pochybuje o sobě a snaží se najít správnou cestu. Právě díky těmto slabostem působí lidsky a autenticky. Její vnitřní boj mezi rolí matky a ženy, která by také chtěla být šťastná, je podle mě jedním z nejsilnějších motivů celé knihy.
V historické lince mě velmi zaujaly obě mužské postavy. Každá z nich si během příběhu projde výrazným vývojem a obě čelí rozhodnutím, která nejsou vůbec jednoduchá. Čtenář jim fandí, ale zároveň se občas přistihne při otázce, zda by na jejich místě jednal stejně. Právě tahle morální nejednoznačnost dodává příběhu hloubku.
Líbilo se mi i formální zpracování knihy. Současná linka je psaná v ich formě z pohledu Johany, díky čemuž se dostáváme velmi blízko jejím emocím a myšlenkám. Historická část je naopak vyprávěná v er formě, což jí dodává trochu větší odstup a podle mě to k ní skvěle pasuje. Oba způsoby vyprávění se navzájem dobře doplňují.
Nejvíc mě ale zaujala právě propojenost obou časových rovin. Často se stává, že jedna dějová linka čtenáře baví více než druhá. Tady jsem ten pocit neměla ani jednou. Obě byly zajímavé samy o sobě a zároveň fungovaly ještě lépe dohromady. Historická část přináší silné lidské osudy a zamyšlení nad tím, jak okolnosti formují charakter člověka. Současná linka zase otevírá důležité a velmi aktuální téma rodičů pečujících o děti s autismem a všech výzev, které takový život přináší.
Příběh s vůní lípy pro mě byl velmi příjemným překvapením. Nabízí silné emoce, zajímavé postavy, aktuální témata i poutavý pohled do minulosti. Především ale ukazuje, že i lidé, kteří celý život pečují o druhé, mají právo myslet občas také sami na sebe. Knihu mohu s klidným svědomím doporučit a ráda si od autorky přečtu i další její příběhy.
