Podzimní děsy

Agatha Christie patří k autorkám, u jejichž hodnocení bývám nekritická. Její detektivky čtu (i sleduju) nesmírně ráda, řádky ubíhají, čtenář ani neví jak, je to chytlavé, chytré a s perfektním rozuzlením. I když některé příběhy znáte, máte je načtené i nakoukané, vraha si ne a ne zapamatovat.
Slyšela jsem i názor, že je Agatha Christie rozvláčná a upovídaná, až jsem si pomyslela, kterou Agathu Christie čtenář četl. :) Mně její příběhy přijdou soustředěné a "neodbíhající", sledující myšlenku a záměr. A je jedno, jestli v nich vyšetřuje Hercule Poirot či slečna Marplová nebo Tommy a Pentlička i záhadný pan Quin a Parker Pyne. Poslední čtyři jmenovaní se netěší takovému zájmu a oblíbenosti jako předchozí dva, ale i jejich vyšetřování bývá napínavé, navíc slovní výměny mezi Tommym a Pentličkou jsou vtipné.
Všichni se objevují i v tomto výběru povídek. Čtenář si může připomenout např. povídky Vražda v postranní ulici nebo Dvacet čtyři černých kosů a porovnat si jejich knižní verzi se seriálovou. Nebo si připomenout skvělou Svědkyni obžaloby.
Kdo touží přečíst si detektivku, v níž netečou proudy krve ani se autor nevyžívá v líčení násilností, ale vyhledává spíše příběhy zaměřené na samotné vyšetřování než zločin, na pozadí události, na společnost, na motivy, nechť sáhne po čemkoliv od Agathy Christie. Dostane se mu skvělého čtenářského zážitku.