Hoteliér z Hodolan: (1990)

Básník ponejvíce známý spirituálně (a později spíše civilně) laděnou poetikou nabízí v této drobné publikaci tři starší „pobočné texty“, volně přiléhající k jeho řadovým sbírkám. Pod silným vlivem literárního undergroundu vznikly v prvních svobodných měsících na trase Olomouc–Nekonečno. Tři „totálně realistické“ deníkové skladby zachycují básníkovy napínavé milostné & intimní osudy v čase velké společenské proměny. Juvenilní práce tohoto ražení se někdy nahlížejí jako „hříchy mladosti“, leč autor v aktuálním dovětku dokazuje, že šlo o dokumentování „dekadentností“, rozverností a nepochybně i trapností nejednou osudových. Je to svědectví v jistém smyslu klíčové, spontánně předznamenávající další životní směřování. Slovy autora: „Jásám, žasnu, stydím se! Jsem to já sám, sotva povědomá postava v obráceném kukátku…“