Jiří Mucha

Výsledkem je kniha, která představuje v posledních letech neprávem opomíjeného Jiřího Muchu jako člověka, který do své literární tvorby přetavil mnoho životních zkušeností světoběžníka, vystavěl katedrálu kráse, ale také svobodě ducha, stal se básníkem prózy. Šopovová postupuje krůček po krůčku od určujícího dětství v rodině tvůrce velikána světové secese Alfonse Muchy přes studentská léta v Praze, jižních Čechách i Paříži, kde Jiří začína i svou novinářskou dráhu. (...) Vytváří plastický obraz Muchova života, z nějž na nás hledí tak trochu donchuanovskýma očima člověk-solitér, stojící mimo různé proudy, s nezměrnými životními zkušenostmi, a přesto stále hledající. Kniha nemůže dát odpověď, zda Jiří Mucha našel, co v životě hledal. Nabídne však čtenáři možnost najít si pro sebe Jiřího Muchu.

(...) Sdílím s autorkou fascinaci odkrývat u zvolené osobnosti souvislosti, jimiž se musela prodírat jako trnitými keři. Jistě, zanechal po sobě množství stop zřetelných, ale jsou také stopy, jež se vynořují jenom zvolna – s jistotou si ale nemůžete být jisti nikdy. Dlouholeté nasazení ale vydalo své plody. Předností knihy je, že autorka skládala život Jiřího Muchy, syna velkého umělce Alfonse Muchy (o jehož odkaz bojoval nejen sám, ale o jehož odkaz se dosud bojuje způsobem, jako kdyby válka neměla nikdy skončit – viz nekonečná bitva o Slovanskou epopej), ze všech možných střípků a střepů. (...) Autorka neměla bohužel k dispozici celou pozůstalost, ani korespondenci samotného Jiřího Muchy, neboť k ní neměla přístup. Snad příště? Pospěšte si, chcete-li se zatím vydat na cestu s ní, náklad není vysoký. Je to její kniha první. Další budou následovat, doufám…