Dvůr trnů a růží

Elis z Letné

Maasové se rozhodně nedá upřít, že na pole fantasy knih přinesla úplně novou koncepci. Na místo známých bytostí jako jsou elfové a trpaslíci přinesla víly. A nejsou to žádná drobná něžná pohádková stvoření s křidélky a zvonivým smíchem, rozhodně ne. Jsou to vznešené a mocné bytosti, stejně tak kruté jako jsou mocné.
Originalita se jí v tomto tedy rozhodně upřít nedá. Co se týče samotné zápletky a hlavní hrdinky, to... Už je trochu jiný příběh. Oboje je trochu klišé a předvídatelné.
Trochu mě trápí, že se současné YA knihy tak nějak zasekly na nepochopitelném pravidlu, že musí být nutně hrozně romantické. Nevadí mi romance v knihách, nebo milostná linka mezi postavami, ale aby to celé bylo nutně jenom o tom? To je občas krapet unavující. A to je ten příběh jinak vážně skvělý. Maasová je úžasná vypravěčka. A některé pasáže mě až zaskočily, jak zatraceně dobré byly. Jenomže i tyhle někdy zcela zastíní dle mého naprosto zbytečný milostný patos. Popravdě jsem byla nadšená na začátku knihy, její prostředek jsem malilinkato protrpěla, ale vydržela jsem, a byla jsem odměněna vynikající poslední částí knihy a dost silným koncem. I kvůli tomu jsem nakonec sáhla po čtyřech hvězdičkách. Ale, no, přiznávám to bez mučení, kdyby kniha neměla v zásobě dvě konkrétní vedlejší postavy, tedy Luciena a Rhysanda, zůstala bych u třech. Ale za tyhle dva si tu čtvrtou hvězdu zaslouží.