Červenobílá

A tohle je zase jednou kniha, na kterou mě přivedl můj milovaný. Je to velký fanda do války a tak vůbec, takže bylo jen otázkou času, kdy si tento vítězný počin soutěže Knižního klubu koupí.

No, netrvalo to vůbec dlouho a ještě menší dobu mu trvalo, než si knížku přečetl. A to se mi zdálo docela podezřele. Ne snad, že by má drahá polovička byl negramot, ale zas tak tomu čtivu neholduje. Knížku má víc jak na týden, jenže tuhle sbodnul za tři odpoledne. To se mi zdálo vážně nadmíru podivné a tak mi nezbývalo, než se do knížky podívat sama.

A hned potom jsem pochopila, proč ji tak rychle přečetl. No, odpověď je jednoduchá, zkrátka je to senzační kniha.

Přestože pojednává o opravdu nelehkém tématu, tak je její styl čtivý, napínavý a svižný - autor dobře věděl, jak to podat. To dělá totiž knihu atraktivní i pro čtenáře, kteří si na historické a válečné romány nepotrpí.

Tohle ale chytne každého. Musí, zajedno je to hold naší historii a statečnosti té hrstce dobrovolníků, a zadruhé vás to prostě pobaví. Nečetla jsem knihu, která by obsahovala takových detailních faktů, a přesto si zachovala čtivou románovou formu. Nedivím se, že autor vyhrál.

Díky Červenobílé jsem si doplnila spoustu informací z první světové války, na chvíli jsem se stala její součástí a připomněla jsem si, že můžu být hrdá na to, že jsem Češka.

Autorovi za Červenobílou opravdu děkuju a doufám, že se tahle kniha dostane k co nejvíce čtenářům – kniha i naše historie by si to zasloužily. Bylo mi ctí a těším se, až se znovu začtu.