Píseň písní zvaná Šalamounova

(...) Tu a tam musí přijít básník, aby novým překladem upozornil na to, že jádrem textu Velepísně jsou opravdu milostné písně- aniž tím ony další významy a souvislosti popírá. Fischl tímto básníkem je. Teprve z jeho překladu lze rozpoznat, jak žhavá a nahá, ale přitom nesmírně přirozená je erotika Písně, zvláště ve scéně tajemného nočního příchodu Milého.