Loučení se Sidonií

(...) Prozaik drží vyprávění pevně v rukách, základní půdorys má předem určen a zdánlivě jej pouze ilustruje. A přímočaře obviňuje a obžalovává: obecně lidskou zbabělost a pochopitelně, čímž svůj text učinil ve své vlasti nepříjemným a diskutovaným, Rakousko - jeho minulost a ctihodné občany určitého typu, kteří napomáhali nacistům a po válce čile srostli s demokracií, aniž projevili lítost, natož pokání.