Drobná novela, která jako by svými sto stranami prezentovala vhodné čtení do vlaku a na cesty. Avšak záhy čtenáře překvapí svou skrytou hloubkou, hutností, spletitostí a dokonalou promyšleností i těch nejmenších detailů...

Potřetí se k českému čtenáři dostává dílo italského spisovatele Antonia Tabucchiho, který dnes patří mezi nejen italskou, ale i evropskou špičku současných autorů. Po prózách Rekviem a Sny o snech se na knihkupeckých pultech objevila útlá knížka s titulem Indické nokturno.

Indické nokturno (Notturno indiano, 1988), titul této okouzlující novely Antonia Tabucchiho, je nadmíru přiléhavý, ač je jeho hermeneutický výtěžek nulový. Děj je totiž sledem nočních výjevů, v nichž je tma mlčenlivou svědkyní nemnoho sdílnějšího vypravěče...

(...) Antonio Tabucchi sice vaří podle tradičních a osvědčených receptů, ale mísí ingredience své poetiky od oka a výsledkem jsou originální a skutečné příběhy, nezapomenutelné chuti a vůně, ve kterých vystupují postavy, které jsou, řečeno s Pirandellem, možná méně reálné, ale o to opravdovější. Tabucchi je mistrem krátkých próz, fragmentu, zkratky a neukončenosti. Číst Tabucchiho je jako skládat puzzle, obraz nám postupně vzniká pod rukama, ale nakonec zjistíme, že ty nejdůležitější dílky prostě chybějí. A tak si je musíme domyslet sami.