(...)Z juvenilních textů je znát, že Novák je nejen z Nezvalova a Demlova kraje, ale rovněž z kraje Zahradníčkova. Také jejich rozpětí sahá od intimních výpovědí-zpovědí k hymnickým apostrofám až vzýváním. (...)Přitom skrze všechna Novákova přibližování k Bohu a vzdalování od něj právě z nich spolehlivě cítíme, že v umělci živý nerv spolehlivě reagující na živého Boha zůstal neporušen. V jeho výtvarném díle z poslední doby je to patrnější než v jeho pozdní poezii.