Jejich rodiny a doba, ve které vyrostli, jim vštípily pevnost charakteru, smysl pro čest, lásku k vlasti a další v té době samozřejmé hodnoty, kterých se odmítli vzdát a po kterých dnes tak často voláme.
Publikace obshuje čtyři texty: Horace M. Kallen: Demokracie versus tavicí kotel; Randolph S. Bourne: Nadnárodní Amerika; Michaela Weiß: Kulturní pluralismus versus tavicí kotel: počátky hledání americké (židovské) identity.
Předkládaná publikace se věnuje v českém prostředí nepříliš známému sporu o Západní Saharu, jenž započal v roce 1975, kdy původně španělskou kolonii anektovalo sousední Maroko.
Tato kniha se věnuje pojetí střední Evropy v podobě, v níž se stalo ústředním pojmem kulturně-politických esejů Milana Kundery, ale i součástí estetického programu moderního románu, k jehož dědictví se Kundera hlásí.
Jádro knihy představuje analýza nejznámější Celanovy básně z prostředí koncentračního tábora. Tento text dodnes znepokojuje svou významovou mnohoznačností, formálním mistrovstvím i sugestivní dikcí.
Historický román Čekání na konec tmy volně navazuje na předchozí Galíkovu knihu Soud i odpuštění, jehož hrdina byl za své činy v přelomové době po Bílé hoře podroben soudu ze strany veřejného mínění i vlastního svědomí.
Je těžký úkol vybrat z obrovského množství literatury, průvodců a pamětí to, co není jen popis. Vybrat to, co vystihuje duši kraje, jeho přednosti a nedostatky. Nechat se vést knihami, pomístními jmény, pověstmi, pohádkami a legendami kraje.
Román lze situovat do chorvatského prostředí konce 20. století, ač se v textu neobjevují žádné místní názvy a téměř ani žádná jména postav, snad ve snaze o obecnější výpověď.
Je klasická hudba esteticky hodnotnější než rocková hudba? Je Felliniho Satyricon lepším filmovým dílem než Doba ledová 2? Je vysoké umění opravdu lepší než to populární, jak tvrdí někteří kritici kultury? Tyto a jiné otázky se kniha snaží zodpovědět.
Touto knihou navázal Andrzej Stasiuk na knihu esejů Moje Evropa. V Cestou do Babadagu tak znovu otevírá a rozvíjí téma středoevropského „zeměpisu“. Texty jsou automobilovými deníky z krajin, „kam ještě nikdo nedojel, a tím spíše se nikdo nevrátil".
Knižní výbor básní Houpání na duze je retrospektivním přehledem dosavadní básnické tvorby Nikki Giovanniové, a tedy i rekapitulací jejího osobního, rodinného a celospolečenského příběhu.
Cílem knihy Historický vývoj právní úpravy správního řízení a dalších postupů ve veřejné správě (1918– 2005) je položení solidního historického základu zkoumání českého správního řízení a jeho právní úpravy.
