Kniha představuje dějiny Kyjevské Rusi od jejích počátků až do 13. století. Práce uvádí základní soubor pramenů a soudobé odborné literatury k dané problematice a seznamuje čtenáře s vývojem východní Evropy od nejstarších dob až do mongolského vpádu.
Dvanácté číslo revue Parrésia je věnováno památce slavisty, filologa, historika a předního znalce křesťanského Východu doc. Václava Huňáčka (1931–2018).
Publikace se věnuje problematice vzájemného porovnání gramatických systémů češtiny, němčiny a angličtiny se zvláštním důrazem na obšírnou a pro studenty velmi záludnou problematiku sloves.
V kontrastu s tradičním narativem polské historické identity, přináší tato kniha realističtější obraz polského šlechtického světa, českému čtenáři doposud víceméně neznámý.
Autoři knihy Tělo 2.1: bolest v proměnách času a kultur si předsevzali probádat různé podoby bolesti. Mnoha příklady autoři na bohatém historickém, etnografickém a antropologickém materiálu ukazují, že bolest je tvárný kulturní jev.
Cílem knihy je s hermeneutickou pokorou zkoumat Komenského vidění „věcí lidských“, a to v kontextu emendačním. Autoři chctějí ohledat možnosti a meze Komenského nápravného projektu.
Johannes Kepler je znám především jako jeden ze zakladatelů moderní astronomie. Jeho vědecké zájmy však byly daleko širší a nevyhýbaly se ani studiu soudobé alchymie.
Vladimír Karfík (1. 10. 1931, České Budějovice), literární historik, kritik, redaktor a editor. V šedesátých letech 20. stol. působil jako redaktor v Literárních novinách, v letech 1990–99 byl jejich šéfredaktorem.
Fenomenologie života I. O fenomenologii je prvním dílem souboru kratších textů, původně publikovaných v různých časopisech, sbornících a materiálech z konferencí.
Interpretovat umělecká díla znamená hledat a nacházet jejich význam a smysl, odhalovat jejich napojení na naši bezprostřední zkušenost, ale zároveň přispět k jejímu obohacení, zintenzívnění a prohloubení.
Pro některé národy znamenal rok 1918 zisk vlastní státnosti, jiné národy získaly společně s vlastním státem i politická práva a občanské svobody, pro další byla tato dějinná etapa obdobím zklamaných nadějí.
Jak dalece otevřely Metzovy úvahy cestu k dalšímu promýšlení budoucnosti křesťanství a legitimizace společenství církve v naší postmoderní, multikulturní a polycentrické společnosti?
Memoárové vzpomínky L. E. Razgona nazvané Zajatcem ve své vlasti patří ke klasice tzv. lágrové literatury. Předkládaný výbor obsahuje dvanáct povídek, jejichž ústředním tématem je líčení atmosféry před zatčení, pobytu ve věznicích a život v GULAGu.
