Název publikace a stejnojmenného výstavního projektu Argonauti ideálu vychází z dobového citátu publikovaného Erichem Posseltem v roce 1912 v krátkém pojednání k pozici kultury v Liberci.
Tvorbu Josefa Šímy z 20. a 30. let 20. století charakterizuje prolínání různých sfér a konfrontace odlišných „světů“, což se stalo výchozím bodem tematického zaměření tohoto projektu.
Monografie je první knihou věnovanou celku díla Vojtěcha Preissiga (1873 – 1944). Pozornost je zde nově soustředěna jak na klasické hodnoty Preissigovy užité a volné grafiky, tak i na méně známá díla experimentální.
Kniha pojednává o vzájemném vztahu dvou významných umělců sochaře Otto Gutfreunda (1889 – 1927) a architekta Otakara Novotného (1880 – 1959), které spojovalo nejen přátelství a rodinné vazby, ale i vztah k Praze, do jejíž podoby se oba zapsali.
Nejnovější práci historika umění Karla Srpa provází soubor nově objevených fotografií Dagmar Hochové, uskutečněný během Picassovy samostatné výstavy v pražském Mánesu v roce 1967.
Wiererovo dílo zahrnující vedle olejomaleb, kreseb, lept, litografii a dřevoryt je vhledem do romantického světa německé Prahy, který je dnes nenávratně ztracen a řadí ho mezi nevýznamnější malíře Prahy vůbec.
Malíř a grafik Ferdinand Staeger se narodil roku 1880 v Třebíči. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jakuba Schikanedera. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách.
Sartrův dopad na československou kulturu ve druhé polovině 20. století byl mimořádný. Nebyl nikdo podobný, jehož polyfonní hlas by zasahoval do tolika oblastí a jímž by se zabývali vědci i běžní občané, čtenáři i návštěvníci jeho divadelních her.
Otto Gutfreund (1889 - 1927) je zakladatelskou osobností českého moderního sochařství. Převážná většina z téměř 200 reprodukovaných kreseb v této monografii nebyla nikdy publikována.
Druhé, doplněné vydání představuje v nové kapitole akvizice z produkce salonu Podolská získané do sbírky oděvů po roce 2018, včetně trojice zapůjčených šatů, a zaznamenává okolnosti jejich vzniku v souvislosti s lety 1928–1948.
Kniha Mentis oculis se zabývá stěžejními tématy malířského a teoretického díla Františka Kupky (1871–1957), který jako jeden z prvých umělců na světě zavrhl napodobení vnější reality.
Na co všechno myslíme, když mluvíme o německé architektuře a o vlivu německého kulturního prostředí? Lenka Kerdová si tuto otázku položila nad početným souborem domů, které v Praze mezi dvěma světovými válkami navrhli německy mluvící architekti.
Kniha pojednává různé stránky umělectví coby postavení, v němž během 19. století výtvarní umělci vnímali sami sebe v souvislosti s tím i to, jak je posuzovala společnost.
Čtvrtá sbírka poezie Pavly Melkové kontinuálně navazuje na autorčiny předešlé básnické knihy. Pokračuje v cestě procházení každodenností, na níž se prostor vnějšího prostředí prolíná s vnitřním světem člověka.
Publikace přináší její nové ediční zpracování, obohacené o podrobný poznámkový aparát, doprovodnou studii a skvostný výtvarný doprovod orlickoústeckého akademického malíře Františka Šmilauera (1892–1972).
Osada Háj u Mohelnice leží v lužní krajině, kterou meandruje řeka Morava a kde stával od středověku mlýn. Dnes je proslulá především díky dvěma kulturním památkám, vodní elektrárně a vile.
Kniha je první českou monografií o Rodinovi, zohledňuje výsledky současného mezinárodního bádání, pro Petra Wittlicha, mezinárodně uznávaného odborníka na Rodinovo dílo, jde o završení celoživotního zájmu o autora.
Texty Jaromíra Zeminy o Adrianě Šimotové zahrnují úsek vymezený léty 1965–2014, tedy doby, kdy jí uspořádal vůbec první individuální výstavu v Praze a její smrtí.
