Peter May: Šachové figurky

Skotská trilogie z ostrova Lewis se knihou Šachové figurky dočkala svého finále. Skála a Muž z ostrova Lewis, předchozí dva díly, se díky své atmosféře téměř pustého ostrova zapsaly do srdcí (nejen) českých čtenářů natolik, že očekávání, jak se série uzavře, byla obrovská. Naposledy se na scéně objeví bývalý detektiv Fin Macleod a opět na nás „udeří“ vzácná síla příběhu, ne nepodobná velké anglické literatuře 19. století. Frank se znovu se usadil na ostrově Lewis v souostroví Hebridy, kde kdysi žil jako dítě. Jakožto bývalý policejní detektiv je najat místním majitelem rozsáhlých pozemků jako šéf ostrahy. Pro muže Finových zkušeností by to měl být snadný úkol. Při vyšetřování nezákonné činnosti, k níž na hospodářství dochází, se setkává s nepolapitelným místním pytlákem Piskořem Macaskillem, se kterým kdysi chodil do školy. Ale když Fin Piskoře dopadne při pytlačení, stanou se oba svědky bizarního přírodního jevu, při němž se samovolně vyprázdní nedaleké jezero a na jeho dně se objeví malé zabahněné letadlo s důvěrně známým nápisem na boku. Touto knihou tedy “lewiská” trilogie končí, ale s Peterem Mayem se brzy znovu setkáme: Nakladatesltví Host chystá k českému vydání jeho další knihu.

Chuck Palahniuk: Zatracení

Chuck Palahniuk, fenomén moderní literatury. Patří k autorům, přes které si ke čtení hledají cestu ti, kteří příliš kouzlu knih nepodlehli. Palahniuk je prostě ikona a jeho knihy dávno překročily domácí kolbiště a staly se globálním fenoménem. Knihou Zatracení své fanoušky rozhodně nezklame: Třináctiletá Madison vidí a slyší vše, co si zamane, vše, co se na světě šustne. Tímhle způsobem se vrací do vlastní minulosti. Jenže to má logický háček: pro živé je neviditelná. Mrtvá Madison nám ze své adresy Madisonspencerova@psmrtnzvot.pkl posílá zprávy… Jak to bylo s dědečkovým penisem, telefonáty z onoho světa či z planetárním bohatstvím jejích rodičů? Vše, na co jste se báli zeptat…

Radka Denemarková: Příspěvek k dějinám radosti

Radka Denemarková se etablovala několika skvělými romány, takže dnes ji můžeme považovat za stálici české literatury. Příspěvek k dějinám radosti má opět, jak je u Denemarkové obvyklé, zajímavý děj: Sebevražda bohatého postaršího muže se brzy ukáže jako nepravděpodobná. Vnímavý Policista neúnavně pátrá po skutečných důvodech té podivné smrti, jež ho dovedou k tajemnému domu pod Petřínem. Záhad a motivů přibývá, stejně jako hodin strávených s mladou Vdovou. Hlavními postavami jsou ale tři, možná čtyři ženy, vzdělané, smělé a oddané vyšší spravedlnosti, podle níž oběť a viník ztrácejí svou původní dualitu. A v echu doráží palčivá otázka: kolik nás ještě čeká násilí a válek, než všechno to neštěstí člověka konečně polidští? Autorka ale také promlouvá o potřebě doteků, neboť „těla nelžou a jejich paměť neklame“. A roli přímo tažnou mají v knize svobodné bytosti, pro něž je laskavost mocnější než zákony vládců — švitořivé vlaštovky.

Alice Horáčková: Vladimíra Čerepkovová, básnická femme fatale

Vladimíra Čerepkovová byla osudovou ženou československé básnické scény, ale její osud širokému publiku čtenářů zatím moc známý nebyl, ani já o ní vlastně nevěděl. Až když jsem zjistil, že novinářka Alice Horáčková připravuje knihu nazvanou po ní. Knihu, která přináší další detaily naší nedávné kulturní historie a která se zařadí po bok například románu Básník Martina Reinera. Život Čerepkovové byl opravdu velmi pestrý. Dětství lehké neměla a ze svého světa unikala do poezie. Její velký talent rozpoznal básník František Hrubín. V sedmnácti jako „český Arthur Rimbaud v sukních“ zazářila v pražské vinárně Viola, kde flámovala s Allenem Ginsbergem. Juraj Jakubisko o ní natočil jeden ze svých prvních filmů. Žila nadoraz ze svého talentu a krásy, bez stálého domova a zaměstnání. Po kapsách nosila básně a potkana Artura. Prožila posledních pár hodin před otravou plynem s další kometou českého beatnického nebe, Václavem Hrabětem. Když novinářka Alice Horáčková zpovídala na jaře roku 2012 básnířku v jejím pařížském bytě, netušila, že nejdelší rozhovor Vladimíry Čerepkové zůstane také jejím posledním. Na Vladimíru Čerepkovou v knize vzpomíná dvacítka jejích přátel i nepřátel, milenců i psychiatrů, kolegů i redaktorů jejích knih... Jsou mezi nimi režisér Juraj Jakubisko, hudebník Vráťa Brabenec, básnířka Inka Machulková, herec Pavel Landovský a přítel Pierre Helzel.

Andrej Zubov: Dějiny Ruska 20. století

Rusko je znovu velké téma ruské aktivity v Evropě mnozí vnímají jako hrozbu. Ruská propaganda jede na plné obrátky, kritici jsou umlčováni a vyhazováni ze svých míst. Podobný osud potkal také Andreje Zubova, který musel po kritice současného ruského režimu opustit univerzitu, na které působil. Profesor Zubov zrovna vydává knihu, která u nás v tomto rozsahu zatí chyběla: Dějiny Ruska 20. století. Dvousvazková, moderně pojatá a na oficiální prokremelské propagandě nezávislá práce kolektivu ruských autorů, vedená profesorem Andrejem Borisovičem Zubovem, představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se v ní pokoušejí odpovědět na otázku, proč se ruské dějiny po pádu carismu ubíraly cestami vedoucímu k vytvoření totalitního, nelidského, cynického, navenek však modernizačního režimu, jenž ve svém důsledku vedl téměř ke zničení ruské duše a svébytné ruské civilizace. Jejich pohled je veskrze komplexní. Hlavní důraz nekladou na suché politické dějiny, nýbrž na dějiny společnosti, která specifickým způsobem reagovala na sociálně inženýrské pokusy nevzdělaných sovětských vůdců, kteří si nevážili lidského života a vše nazírali prizmatem osobní moci a osobního prospěchu.