Přátelé jsou smrtí šokováni. Byl uprostřed práce, chystal reportáž z únorové návštěvy Allena Ginsberga v Praze, plánoval cestu do Jugoslávie, ze které měl vzniknout cestopis. Tenhle šlukovač noční Prahy (když mu přišla učitelská umístěnka mimo Prahu, odmítl a raději dělal pomocného dělníka, knihovníka nebo vychovatele na internátu) je pořád někde mezi Violou, časopisem Tvář a mezi přípravou první knížky poezie Blues pro bláznivou holku. Aby vydržel nespat, zobe dokonce tu a tam tehdy populární "budík" fermetrazin. I tak občas na návštěvě usne dřív, než je hotové kafe.

"Ráno mi volala Olga (bývalá žena) a říká - Vašek je mrtvej", vzpomínal v roce 1997 přítel Václava Hraběte Josef Rebec. "Myslel jsem si, že je namol a tak říkám: No jo, však von se z toho vyspí. Nemohl jsem uvěřit, když to zopakovala. Večer předtím byl u mě doma, plnej života. Mluvil o tom, že už brzo dostane nový byt."

Největší zděšení pochopitelně zavládne doma, v Lochovicích. Václavovi rodiče a sestra osočují z jeho smrti hlavně bývalou ženu Olgu. Pohřbu v Lochovicích se účastní několik desítek přátel a obdivovatelů. Pohřební průvod se loučí s takřka neznámým, začínajícím básníkem. Život uvolňuje místo legendě.