Ve vchodu do Městské knihovny člověka už nějaký ten rok vítá knižní pyramida. Až do stropu sestavené knihy lákají návštěvníky k pokusům, jestli by se přece jen nedala nějaká kniha zprostředku vytáhnout. Spadne to někdy, nebo je to k sobě dobře slepený?

Setkání českých autorů knih z Velkého čtvrtka je vlastně již tradiční akce. Autoři se mění, Vizina zůstává. Jen je čím dál jako moderátor trefnější, bezprostřednější, uvolněnější...To dělá z akce setkání bez trapnosti a bez zbytečného mudrování nebo na druhé straně hihňání.

První jde do křesla Petra Soukupová. Tahle úspěšná autorka je sympatická tím, jak svoji popularitu salámuje. Nerada a ne zrovna ochotně se ve svých textech přehrabuje. Zdá se ale, že to nedělá naschvál, z trucu, je prostě taková. Její ambicí rozhodně není bavit lidi při talk show. Když čte ukázku ze své knihy Pod sněhem, sviští vzduchem expresivní výrazy, až se malý hošík, sedící mezi diváky, tázavě dívá na svojí matku, která se lehce chvěje a nervózně se usmívá. Nakonec se dočkáme hezkého momentu: autorka se omlouvá za to, že jak to napsala, je teda dost vulgární, ale co prej se dá dělat.

Emma Pecháčková s Vítem Kahlem z pražské ZOO zastupují knihu Hrdinové pražské ZOO. Nejde zdaleka jen o knihu kreseb zvířátek a říkaček o nich od Jiřího Dědečka. Dvacetsedm zcela konkrétních zvířat z pražské ZOO tu má své příběhy, které Emma Pecháčková zpracovala podle vyprávění jejich nejbližších lidských známých čili ošetřovatelů. Když se Vizina zeptá mladé sinoložky na to, jaký mají Číňané vztah ke zvířatům, dozvíme se překvapivě, že staří v Číně zbožňují mluvící ptáky loskutáky, dokonce s nimi v klecích chodí na procházky do parku a povídají si. Muži ve středním věku mají zase rádi cvrčky. Ne ty smažené nebo v čokoládě, ale živé. Vyberou si ty nejvíc zuřivé, takové si koupí a pořádájí cvrččí zápasy. Mao by čuměl jako blázen nebo to byl taky fanda na cvrččí nakládačku?

Petr Janeček je nádherný nadšenec do své práce etnologa, který sbírá městský folklór. Mluví o nasbíraných příbězích s až dětsky rošťáckým leskem v oku. Z knihy Krvavá Máry čte příběh o strašidelném statku Pohádka, kde se mordovalo už kdysi a proslavil ho a mýtem opředl masový vrah Ivan Roubal, který tu mordoval začátkem 90. let lidi a házel jejich těla čínským prasatům do výběhu k likvidaci. Dodnes prý statek stojí, chátrá a stává místem výletů zvědavců. Roubal se návštěvníkům zjevovat a strašit je nemůže, protože momentálně sedí na doživotí na Mírově nebo ve Valdicích spolu se zhruba dalšími 50 mordýři.

A konečně Jiří Padevět a jeho celoživotní zájem o historii II. světové války. Zajímal se o ni už jako knihkupec U Fišera před 25 lety. Zajímá se o ni i dnes jako ředitel nakladatelství Academia. Jeho znalosti o tomhle období, zvláště co se týká území Československa, jsou encyklopedické. Po mimořádném úspěchu Průvodce protektorátní Prahou sepsal teď průvodce po místech, kde na konci války, na jaře 1945, došlo na českém území k násilnostem na civilním obyvatelstvu. Konkrétní příběhy konkrétních lidí. Jak výstižně Padevět říká: nikdo se při páchání zločinů nemůže schovávat za ideologii, náboženství, národ nebo rasu. Je to věc svědomí každého jednotlivého. A už Padevět nelení, a po Krvavém finále chystá knihu o odsunu Němců...a to bude taky asi vydatné počtení.
Ještě pár koupených a podepsaných knih přímo na místě...a můžou se chystat knihy na podzimní Velkočtvrteční repete.
Ale vlastně...setkání s autory proběhne ještě i v Brně, a sice 26. března od 17 hod. v knihkupectví Dobrovský. Kromě pražských hostů dorazí z Bratislavy - doufejme, že s elánem - i další autor Velkého čtvrtka - Boris Filan.