Ne, že by v ,,dopise papeže věřícím" bylo něco, co si ještě zájemce o problematiku šetrnosti k přírodním zdrojům, vyznavač úcty k diverzitě přírody nebo zastánce poklidného přechodu od růstu Růstu k jiným, skromnějším formám života na Zemi, nepřečetl už někde jinde, ale ...ať už nám to v 21. století připadá sebepodivnější: když něco takového prohlásí muž, oblečený do bílé sukně, který řekne, že z lásky k Bohu nějak automaticky vyplývá i láska k jeho stvoření, tedy i ke zvířatům, lesům, řekám a skalám, pak to má pro určitý druh lidí větší váhu, než kdyby tisíc vědců klečelo před lidstvem na kolenou a prosilo, aby to chamtivé drancování světa alespoň přibrzdili.

Každopádně je dobře, že papež takovou encykliku vypustil do světa. Jak napsala ekologická ekonomka Naďa Johanisová:

    Encyklika Laudato si´ je v nejhlubší rovině odmítnutím současného paradigmatu, který podle papeže vychází z extrémního antropocentrismu a relativismu. Příroda, ale i lidé jsou pak chápáni jakou pouhý zdroj, který lze využít k vlastnímu užitku, kosmos jako neutrální ,prostor´, kam lze cokoliv bez problémů odhodit. Ve skutečnosti ale kosmos, příroda i člověk mají svou vlastní integritu a vlastní cíle a nejdůležitější v životě není spotřeba a zisk, ale láskyplný vztah k blízkým lidem, k přírodě, k sobě a k Bohu, přičemž všechny tyto dimenze jsou propojené a jedna může těžko existovat bez druhé. Encyklika tak poprvé v moderním katolickém církevním učení, pokud vím, staví na stejnou roveň vztah věřícího ke svému společenství na straně jedné a k přírodě na straně druhé a požaduje od něj ,ekologickou konverzi´. Nedílnou součástí tohoto nového postoje je i mezigenerační solidarita. Ta musí být samozřejmostí, protože svět je nám svěřen jako dar, který však musíme odevzdat těm, kteří přijdou po nás.

Český oficiálním překlad bude od 3. září 2015 ke koupi. Něco mi říká, že to bude první encyklika, co pamatuju, která se bude v dobrých knihkupectvích nabízet, lidmi kupovat i dokonce i mimo fary a kostely číst. Třeba pasáž o vodě, tedy o jednom z nezbytných předpokladů života, o kterém člověk nutně přemýšlí, když se prochází po vysušené zahradě, kde nic neroste a kde čerpadlo ze studny už několik dní saje spíš bláto než průzračnou tekutinu:

II. Otázka vody

Jiné ukazatele nynější situace souvisejí s vyčerpáním přírodních zdrojů. Dobře víme, že je nemožné udržet nynější stupeň spotřeby rozvinutých zemí a bohatých sektorů společnosti, kde zvyk plýtvat a zahazovat dosáhl nevídaných rozměrů. Byly již překonány maximální meze drancování planety, aniž by byl vyřešen problém chudoby.

Pitná a čistá voda je otázkou primární důležitosti, protože je neodmyslitelná pro lidský život a pro udržování pozemských a vodních ekosystémů. Sladkovodní zdroje zásobují zdravotnické, zemědělské a průmyslové sektory. Disponibilita vody byla dlouhou dobu poměrně stálá, ale nyní na mnoha místech poptávka překračuje udržitelnou nabídku, což má vážné krátkodobé i dlouhodobé důsledky. Velká města závislá na důležitých vodních zdrojích trpí obdobími nedostatku a v kritických momentech tyto zdroje nejsou vždycky spravovány adekvátně a nestraně. Chudoba veřejně dostupné vody se vyskytuje zvláště v Africe, kde velké sektory populace nemají přístup k nezávadné pitné vodě nebo trpí suchem, které ztěžuje produkci potravin. V některých zemích jsou regiony mající hojnost vody, zatímco v jiných trpí vážným nedostatkem.

Obzvláště vážným problémem je kvalita vody dostupné chudým lidem, což způsobuje denně mnohá úmrtí. Mezi chudými je velký výskyt nemocí pojících se k vodě, včetně těch, které jsou působeny mikroorganismy a chemickými látkami. Úplavice a cholera vyvolané neadekvátností hygienických služeb a vodních zdrojů jsou významným faktorem utrpení a dětské úmrtnosti. Podzemní prameny jsou na mnoha místech ohroženy znečištěním způsobeným určitými těžebními, zemědělskými a průmyslovými činnostmi zejména v zemích, kde chybí dostatečná regulace a kontrola. Nemáme na mysli jenom odpadky z továren. Prací a čistící prostředky a chemické produkty, které používá populace na mnoha místech světa, se nadále vylévají do řek, jezer a moří.

Zatímco kvalita dostupné vody se stále snižuje, v některých místech se prosazuje tendence privatizovat tento drahocenný zdroj a proměnit jej na zboží podrobené zákonům trhu. Ve skutečnosti je přístup k pitné a nezávadné vodě podstatným, základním a všeobecným lidským právem, protože na něm závisí přežití, a je tedy podmínkou uplatňování ostatních lidských práv. Tento svět má velký sociální dluh vůči chudým, kteří nemají přístup k pitné vodě, čímž je jim upíráno právo na život zakořeněné v jejich nezcizitelné důstojnosti. Tento dluh se částečně splácí většími ekonomickými příspěvky na dodávky čisté vody a na čističky těm nejchudším obyvatelům. Plýtvání vodou se však vyskytuje nejenom v rozvinutých, ale i rozvojových zemích, které mají velké zásoby. Z toho plyne, že problém vody je částečně otázkou výchovy a kultury, protože v kontextu velkých nerovností chybí vědomí závažnosti takového jednání.

Větší nedostatek vody v budoucnu způsobí zvýšení nákladů na potraviny a dalších produktů závislých na jejím užívání. Některé studie zaznamenaly riziko pronikavého úbytku vody během několika desetiletí, nebude-li se neprodleně jednat. Ekologické dopady by mohly postihnout miliardy lidí a na druhé straně lze předpokládat, že ovládnutí vody velkými světovými koncerny se trasnformuje na jeden z hlavních zdrojů konfliktu tohoto století.