Měl sílu nesouhlasit s komunistickou justiční vraždou Milady Horákové. Přestal pracovat jako redaktor v Orbisu, a začal pracovat jako soustružníkna Kladně.

V padesátých letech začal studovat chemii,jako něco nepolitického, protože "kyselina sírová je prostě kyselina sírová".

V šedesátých letech se habilitoval z filosofie. Sepsal také veřejné prohlášení Pedagogické memoradum, které odsuzovalo "dvacetiletou ideologickou deformaci a personální manipulaci v pedagogice."

Během sedmdesátých let na něj byl činěn nátlak, aby pedagogické memorandum odvolal. To neučinil a s radostí nad "ukončením nečinnosti" podepsal Chartu 77.

V roce 1982 se stal mluvčím Charty 77, v druhé polovině 80. let patřil mezi neoficiální poradce Františka kardinála Tomáška, v té době spoluzakládal Československý helsinský výbor a Hnutí za občanskou svobodu. 

V listopadu 1989 se podílel na ustavení Občanského fóra a jeho činnosti. Byl to právě Radim Palouš, kdo aktivně pomáhal zorganizovat na neděli 19. listopadu první větší setkání opozičních aktivistů do Činoherního klubu, kde vzniklo Občanské fórum. 

O dva dny později to byl opět Radim Palouš, kdo z balkonu Melantrichu jako první představil veřejnosti Občanské fórum a uvedl na balkon Václava Havla. 

Vzápětí se stal jedním z vedoucích představitelů školské komise Koordinačního centra OF. Účastnil se jednání představitelů ministerstva školství se zástupci stávkujících studentů, politických stran, Občanského fóra, SSM a školských odborníků. Důsledně prosazoval svobodné univerzity a vysoké školy.