Z vašich posledních knížek, pro děti i pro dospělé, je znát melancholie. Máte ji rád?
Pro mě je melancholie příjemné citové rozpoložení. Žádný stav duše. Čas při ní hezky plyne, smutek povznáší, ženy krásní. A u psaní je to taky trik, finesa. Na pozadí té takzvané melancholie líp zadrnčí náhlý vtip, slovní hříčka, ironie, absurdita. Tam se cítím doma. Osel Ijáček z Medvídka Pú je samá křivda a stýskání, ale mě rozesměje víc než deset Enšpíglů. Ostatně Ijáček měl, jak víme, víc kamarádů než Enšpígl.

Pavel Šrut se narodil 3. dubna 1940 v Praze. Studoval angličtinu a španělštinu na FF UK (1962-1967). Poté tři roky pracoval jako redaktor v nakladatelství Naše vojsko. V roce 1987 pobýval čtyři měsíce na Univerzitě v Iowě. Je nositelem Ceny Jaroslava Seiferta (2000), za svou tvorbu pro děti byl nominován v Magnesii liteře (2002, 2004),  roce 2009 ji v této kategorii získal za pohádkový román Lichožrouti. V celostátní soutěži knih pro děti a mládež je držitelem Zlaté stuhy (2004, 2005, 2009). V roce 1992 byla zapsána na čestnou listinu IBBY (Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu, UNESCO) adaptace anglických, skotských a velšských pohádek Kočičí král a v roce 2006 autorská pohádka Verunka a kokosový dědek.

z rozhovoru pro MfDnes z roku 2010