I když nečekaně....pokud nápad uzrál poté, co dramaturg nebo režisér viděl televizní zpracování dramatu, které pro HBO připravil v roce 2011 režijně Tommy Lee Jones, a sám si také v dialogické přestřelce v jednom bytě u jednoho stolu spolu se Samuelem L. Jacksonem zahrál, nedivím se chuti pokusit se něco takového zprostředkovat v divadle. Ten dialog je totiž hutný, břitký, chytrý a velice, velice opravdový. Výchozí situace, totiž záměr bílého pana profesora, znechuceného životem, skočit pod vlak, a černého náhodného kolemjdoucího, který ho zachrání, je podložkou pro zadefinování základní pozice obou hráčů. Bílý profesor (a je důležité, že je bílý) je všemi znalostmi, četbou a intelektuálním světem dotlačen až k jistému druhu nihilismu, černý zachránce (a je důležité, že je to černoch), je vrah, který si odseděl svoje a obrátil se k bohu a stal se polepšeným hříšníkem. Bývalý trestanec se snaží dodat profesorovi naději k životu, ten se zas polepšenému snaží vysvětlit, že jeho víra je pouhou iluzí a on že tedy v pohádkách žít nechce. 

Osobně jsem četl ten text už několikrát a několikrát viděl televizní film. Jde o jednu z nejlepších variací na téma hádání se rozumu a srdce, kterou znám. Asi nepřekvapí závěr, že poctivý autor, kterým McCarthy je, ukončí utkání po vzájemné výměně argumentů bez jasného vítěze. Ale sám rozhovor oba protagonisty rozhodně v jejich postojích znejistil. Cormac si vás prostě postaví ke dveřím a obtesává noži. A cukají mu u toho koutky úst jistou radostí ze hry. Vy se sem tam také uchechtnete, ale občas vám úsměv zamrzne. Přece jen - je to dost těsná obtesávačka.