Kde se tady vzal nevysoký, čilý člověk, který víc běhá, než chodí, a  pohybuje se s  lehkou nemotorností? Má světlé kučeravé vlasy, modrý pohled plný nevinnosti a  chlapecký úsměv. Všechno ho zajímá a nad vším žasne, jako by to viděl poprvé. Má tolik energie, že dokáže všechny kolem utahat. Může někde sedět celou noc, ráno se hodinu cachtá v koupelně a nastoupí do práce. Nikdy se nešetří. Rád sedává v hospodách čtvrté cenové kategorie s kamarády na pivu. Svetr a džíny jsou jeho nejmilejší oblečení. A pak si oblékne smoking a objeví se v tanečním sále a tančí šestikroký valčík doleva. S bílou hedvábnou šálou na krku vypadá jak mladý Swann. Je tak hodný, že se lidem zdá, že by se s  ním dalo orat. Tento dojem vzniká proto, že je neosobní, jde mu vždycky o věc, a nikoli o sebe sama. To někdy lidi plete, protože sami takoví neumějí být. Neumějí se takhle dát všanc. Nevím, jestli tyto vlastnosti jsou vrozené, nebo jsou dány výchovou. Vím ale, že je těžké vymyslet strategii nějaké akce, trvat na  svém, a  zároveň ctít tajemství a  překvapení, které nám život každou chvíli vyjevuje, a podřizovat se mu.