Permakultura - zahrada Gaii

/ Tomáš Weiss

Koncept premanent agriculture vznikal v sedmdesátých letech dvacátého století v Tasmánii a Austrálii. Zakladateli jsou Bill Mollison a David Holmgren. Permakultura je tedy designérský systém pro navrhování trvale udržitelných člověkem vytvořených produkčních systémů a lidských sídel. Vychází z pozorování přírodních systémů a z moudrosti tradičního zemědělství, staví ale také na moderním vědeckém a technickém poznání.
Koncept premanent agriculture vznikal v sedmdesátých letech dvacátého století v Tasmánii a Austrálii. Zakladateli jsou Bill Mollison a David Holmgren. Permakultura je tedy designérský systém pro navrhování trvale udržitelných člověkem vytvořených produkčních systémů a lidských sídel. Vychází z pozorování přírodních systémů a z moudrosti tradičního zemědělství, staví ale také na moderním vědeckém a technickém poznání.

O základním založený a vedení permakulturní zahrady se dočtete v knize světově nejpopulárnějšího propagátora permakultury, biologa Tobyho Hemenwaye (1952-2016) Zahrada Gaii.

Permakultura je návod, technika, způsob myšlení i životní styl v jednom. Je to na etice založený designérský systém, spojující dobré bydlení s bezpečnou produkcí potravin a estetikou, zahrnující též společenské a finanční stránky. Je na každém z nás, co z toho se rozhodneme uplatnit v našem každodenním životě. Lze ji použít i v tom nejmenším rozsahu, ale i v celosvětovém měřítku. Vědci se stále dohadují, kolik toho naše planeta ještě snese, ale dříve či později bude přechod na něco jiného (ať se tomu bude říkat jakkoliv) v zájmu přežití lidstva jedno z nejlepších řešení. Skromným začátkem jsou již dnes např. rodové statky, biofarmy a komerční ekologické pěstování plodin. To celé je možné jen proto, že si dostatečně velké množství lidí uvědomilo dopad chemických postřiků na kvalitu jídla a zdraví. Ale ani to není konečné řešení, metody permakultury jdou totiž ještě o pár kroků blíž k dokonalosti. Je to taková malá revoluce, která začíná u vašeho domu, ale má sílu změnit svět.

„Kniha vysvětluje radikální názor, že ekologický design apli­kovaný na úrovni domácího hospodářství může zcela změnit udržitelné nakládání s krajinou a výživu lidí. Autor nabízí origi­nální alternativu současné průmyslové glo­bální mašinérii, která těží zdroje a využívá lidi a krajinu jako prostředky k dosažení svých cílů. Pokud se myšlenky zde uváděné rozšíří a ujmou, máme šanci vytvořit kul­turu založenou na péči o Zemi. Podle mého názoru představuje ekologický design v po­době uvedené v Zahradě Gaii jedinou dlou­hodobou naději pro lidstvo.“

z předmluvy Johna Todda

A základní permakulturní rada začátečníkům od Tobyho Hemenwaye:

Pokud plánujete pěstovat cokoli, voda a půda jsou prvořadými prvky. Vodu můžete samozřejmě zachytávat, ale pokud nedokážete naplnit velkou vodní nádrž, budete v horkém počasí potřebovat tisíce litrů vody z kohoutku. Cisternu s objemem 19 tisíc litrů vyprázdnily požadavky naší skromné zahrady během pár dní a zachránila nás jen velkorysá sousedka, která nám dovolila, abychom se napojili na její studnu. Všichni permakulturní nadšenci se učí, že 2,54 cm deště padajícího na střechu s plochou 93 metrů čtverečních vydá 2271 litrů vody. Když to obrátíte, uvidíte, kolik vody spotřebujete: Zalévání zahrady s plochou 93 metrů čtverečních doporučenou dávkou 2,54 cm za týden pokaždé spotřebuje 2271 litrů vody. Naše zahrada měla necelých 500 metrů čtverečních. Čísla jsou brutální: potřebujeme 11355 litrů každý týden. I když bychom zahradě omezili příděl vody na polovinu, bude jakákoli cisterna rychle prázdná. Dobrý zdroj vody je nutnost.

Stejně důležitá je i půda. Samozřejmě, půdu můžeme vytvářet pomocí permakulturních metod. My jsme to na našem pozemku dělali pomocí mulče, kompostu, krycích plodin a výrazně jsme tak úrodnost naší červenozemě zvýšili. Hodnotu kvalitní původní půdy jsem ocenil po přestěhování z našich pěti hektarů na pozemek s původní půdou v údolí Willamette Valley, kde půda patří mezi nejlepší na světě. Zelenina dosahovala bez zvláštního úsilí nebo doplňků dvakrát větší velikosti než dole na jihu, stačilo jí méně vody a lépe chutnala. Teď už chápu proč se pionýři vydávali na strastiplnou cestu po Oregonské stezce. Stěhování na dobrou půdu za to stojí. Pokud chcete hospodařit na statku, najděte si úrodnou, dobře zavlažovanou zemědělskou půdu.

pro www. permakulturacs.cz přeložil Václav Čermák

 

Další články

Pavla Horáková (1974) je čerstvou držitelkou Litery 2019 za prózu Teorie podivnosti. Překladatelka z angličtiny, rozhlasačka a také autorka knih pro mládež nebo "štafetového románu" Johana (spolu se Zuzanou Dostálovou a Alenou Scheinostovou).
Aktuality

Vizitka Pavly Horákové

Pavla Horáková (1974) je čerstvou držitelkou Litery 2019 za prózu Teorie podivnosti. Překladatelka z angličtiny, rozhlasačka a také autorka knih pro mládež nebo "štafetového románu" Johana (spolu se Zuzanou Dostálovou a Alenou Scheinostovou).
 | ČRo Vltava
Spolek Litera každoročně - letos po 18. - chystá ceny s jednoznačně největším mediálním ohlasem. Nominovaní, a teď pochopitelně vítězové, se tak stanou na čas tvářemi české literatury. Tedy přesně - někteří už jimi dávno po právu jsou, ale další teď dostávají tu šanci. Ceny pochopitelně zviditelňují a jsou zdrojem uznání. To je dobré jak nepřeceňovat, tak ale také nepodceňovat.
Aktuality

Denemarková, Horáková, Wernisch, Szántó a spol. - uděleny Litery 2019

Spolek Litera každoročně - letos po 18. - chystá ceny s jednoznačně největším mediálním ohlasem. Nominovaní, a teď pochopitelně vítězové, se tak stanou na čas tvářemi české literatury. Tedy přesně - někteří už jimi dávno po právu jsou, ale další teď dostávají tu šanci. Ceny pochopitelně zviditelňují a jsou zdrojem uznání. To je dobré jak nepřeceňovat, tak ale také nepodceňovat.
 | Tomáš Weiss
Těžko bychom hledali někoho, kdo lépe než Šimečka rozumí Čechům i Slovákům současně a dovede jejich příběh posoudit ve středo- a východoevropských souvislostech. Šimečkovy vlastní životní osudy, jimž se kniha také věnuje, ho přitom nevedou k pesimismu, ale naopak k vůli hledat východiska ze zdánlivě bezvýchodných situací.
Aktuality

O nadějích, iluzích a selháních polistopadové doby

Těžko bychom hledali někoho, kdo lépe než Šimečka rozumí Čechům i Slovákům současně a dovede jejich příběh posoudit ve středo- a východoevropských souvislostech. Šimečkovy vlastní životní osudy, jimž se kniha také věnuje, ho přitom nevedou k pesimismu, ale naopak k vůli hledat východiska ze zdánlivě bezvýchodných situací.