Ukázka z doslovu:

Problém, na který (Nádvorník - pzn. OKO) koncentruje pozornost, je problém kanonizovaných mocenských ideologií, které jsou nezřídka schopny skrývat své asociální sklony, anebo je dokonce oblékat „do kostýmu zákonnosti a legality“. Jako typický příklad může sloužit nástup totalitárních hnutí a moderních diktatur na evropském kontinentu ve 20. a 30. létech minulého století. Opakovaně se objevuje otázka, která nebyla dosud dostatečně zodpovězena – co bylo příčinou jejich prudkého vzestupu a masového zakořenění v dobové mentalitě. S tím souvisí rovněž dosavadní stav bádání, jehož převládající interpretace uvykly hodnotit ideologii německého národního socialismu jako předmět krátkodobých společensko-historických determinací. Ačkoliv bývá období takzvané „třetí říše“ pokládáno spíše za epizodickou odchylku od hlavního proudu západní civilizace, nedaří se nadále uspokojivě vysvětlit, jak došlo k tomu, že se veřejné instituce založené na chladné racionalitě a technickém propočtu mohly postavit do služeb otevřeně destruktivních a iracionálních cílů.

Podle Nápravníka se takzvaný fašismus nezrodil včera ani předevčírem jako dítě moderní doby, ale spočívá jako psychologicko-mocenský archetyp v samých základech této civilizace a byl v ní vždy přítomen, pouze jeho diagnóza a název pocházejí z jiného věku. Domnívá se, že za slovní maskou běžně užívaného termínu se ve skutečnosti skrývá symptom recidivující choroby, z níž se evropská civilizace dodnes nestačila zotavit. Ve stejné souvislosti hovoří o dobové paralele k psychologii absolutizované a fetišizované moci: „Etiketisující pojmy a argumentační uniformy a taláry, předstírající sveřepé boje protikladů tam, kde jde o boje ideologicko-sémantických variant téže psychologické struktury, to všechno nejsou než rozplývající se mlhy slov, zakrývající pravou podstatu fašismu, která zůstává v dějinném procesu homo sapiens neměnná. Původní nutnost a potřeba živého organismu ovládat své životní prostředí, vynucená přirozeným systémem biologické existence a normovaná biologickým instinktem, se v lidské, každou současnost přesahující praxi transformovala v touhu ovládat, ve slast z ovládání, stala se zbožněním ovládání, fetišizací moci. Tato zbožněná moc […] se stala z prostředku cílem, a žádnou nám známou dominantní civilizací nebyla uvedena v pochybnost. Je
globálně akceptována a uctívána a je proto v menší či větší míře předmětem touhy, snah a cílů lidské populace. V tomto smyslu prodělala morbidní mutaci poukazující na obecně morbidní vývoj hypertrofujícího vědomí.“

Fašismus se mu z tohoto pohledu jeví jako projev sil, které mohou kdykoliv znovu ohlásit svůj vzestup. Svědčí o neměnné přítomnosti archaických zátěží, jejichž stopu lze najít už ve velmi pokročilé souvislosti kulturních a sociálních praktik: „Téměř všechny základní lidské vlastnosti se v analogické podobě nacházejí už nejen v animálním, ale často i v phytocenologickém světě. Agresivita, s níž už na počátku veškerého života v louhu praoceánů požíral jeden druh právě zrozených jednobuněčných organismů – ještě ani rostlin, ani živočichů – organismy
druhé, je tatáž, která je dodnes vlastní i obratlovcům včetně člověka v prastarém boji o jídlo, revír a samice. Schraňování »majetku«, které známe od mnoha hlodavců, sbírajících a zahrabávajících bukvice, ořechy, anebo i maso pro budoucí časy, je rudimentální podobou shrabování a ukládání bohatství.

Autoritativní způsob nadvlády lvího samce nad svou smečkou je předchůdcem autoritativní a posléze totalitní nadvlády jedinců nad kmeny a národy.[…] Všechno, co je obvykle pokládáno za přednost, výsadu a »vyšší kvalitu« člověka jako druhu, mu slouží k prosazování jeho nejanimálnějšího dědictví.“
V moderní vyspělé „západní společnosti“ se podle Nápravníkova názoru konflikty, o nichž pojednává historická věda, vyvíjejí pouze na jiné úrovni sociologických zákonitostí: „Co se změnilo na lidské technologii třeba od dob perského krále Dáreia prvního? Velmi mnoho. Lze tím měřit pokrok lidského bytí?

Sotva. Dnes má lidská agresivita k dispozici technologicky vysoce vyvinuté zbraně a »požehnání« bezprostředně nepřítomného nepřítele tam, kde měla Dáreiova vojska k dispozici jen koně, meče, luky, kopí a riskantní boj muže proti muži. Ale absurdní imperialismus Dáreiův, který rozpínal surovými výboji nesmyslně perská území od Dunaje až ke Gangu, je dnešním imperialistům hospodářským i státním v jejich chápání světa jako kořisti a smyslu lidské existence jako hromadění majetku a moci na vlas podobný. Co z toho plyne, se jen málokdo odváží přiznat: Evoluce homo sapiens (sapiens) se zastavila anebo spíše už degeneruje. Vědecky a technicky se lidský mozek sice neustále osvědčuje a vytváří tak pro naivní duchy iluzi pokroku. Existenciálně však stagnuje a proto selhává. […] Všimněme si, že »slavné agresory«, jako byl Dáreios, Alexandr Veliký anebo Caesar, oficiální historiografie dodnes spíše adoruje, než aby analyzovala jejich individuální sociopatickou strukturu a zdůrazňovala jejich negativní typologii. Tak zůstávají tyto mocichtivé postavy dějin pro mnohé žáky středních škol pozitivními vzory, a nikoliv kriminální energií ovládaná individua. Euroamerická civilizace si své negativní vzory pěstuje. Staví jim pomníky a dává je za vzor mládeži.“

......

z doslovu editora Ladislava Fanty