Fašismus a rasimus jsou bohužel dnes aktuálnější, než bychom si v nejčernějších snech dokázali minimálně po otřesném 20. století připustit. V sousedním Slovensku se vyznavači Slovenského štátu sápou po moci a u nás jsou Romové a cizinci vždycky vhodným terčem pro některé strany, aby se zavděčily svým xenofóbním voličům. Na protiprezidentských demonstracích v USA se ozývá rovnou "No Trump, No KKK, No fascist USA". Kniha polské reportérky je skutečně velmi důležitým svědectvím o současnosti něčeho, co ne a ne lidi na planetě opustit a vymřít.

Autorka se vydala přímo na sjezd Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde mluvila se současnými i bývalými členy, místními pastory i náhodnými obyvateli okolních měst. Reportáž pak kombinuje s epizodami z historie amerického rasismu.

Při čtení knihy mrazí. Nejen z příběhů obětí Ku-klux-klanu, kterých bylo za ta léta nespočet, ale také z toho, že ve městě, odkud byli černoši na počátku 20. století vyhnáni a stalo se z něj tzv. město zapadajícího slunce, dnes slyší věty jako: Já mám Hitlera rád.

Nevzpomínám si, že bychom se o Ku-klux-klanu učili ve škole. A pokud ano, patrně tomu chyběl, stejně jako v mnoha jiných případech, kontext.

Právě kontext je to, co kniha polské reportérky, kterou vydalo vydavatelství Absynt v edici Prokletí reportéři, do našeho evropského vnímání KKK přináší. Kontext toho, jak moc je do americké společnosti ve skutečnosti Ku-klux-klan vrostlý. 

jednotlivé díly k poslechu na https://plus.rozhlas.cz/katarzyna-surmiak-domanska-ku-klux-klan-tady-bydli-laska-8137534#dil=1