Lidé, kteří se orientují na konzum, ztrácejí zájem o věci veřejné
Profesor filozofie Erazim Kohák žil život velice bohatý na příběhy. Rodiče za války pronásledovali fašisté, po válce komunisté. Ve svých 15 letech se ocitl v exilu a žil v Americe až do roku 1990. Jako politický uprchlík v exilu se angažoval i politicky. Celoživotně podporoval Demokratickou stranu v USA a byl členem exilového vedení ČSSD. Po rozpadu prvního manželství žil sám v lese. V domku, který si postavil vlastníma rukama. „Zčásti to byla ekonomická nutnost, protože po rozvodu jsem dobrovolně dal všechno manželce a dětem. A pak jsem odešel proto, že jsem byl psychicky v hrozně špatném stavu. Ten rozvod pro mě znamenal zhroucení mých představ o životě.“
Kohák byl veřejnosti známější jako sympatizant ekologických hnutí než jako filozof, jímž byl vzděláním i povoláním. „Jako filozof mohu poukazovat na to, že zdroje přírody jsou omezené a že zvyšování nadspotřeby se podobá plavbě na Titaniku, mířícího ke srážce s ledovcem.“ Byl členem čestné rady Hnutí Duha, předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život na Zemi a čestné rady Dětí Země.
Vydal mnoho knih v angličtině i češtině, mimo jiné Jan Patočka: Filozofický životopis, Průvodce po demokracii, Poutník po hvězdách, Člověk, dobro a zlo, Zelená svatozář, Hesla mladých svišťů či Svoboda, svědomí, soužití.
z materiálů ČT a ČRo