Vochoč židovským uprchlíkům poskytoval československé pasy, díky nimž se mohli dostat přes Španělsko a Portugalsko do zámoří. 

„Činil jsem tak u vědomí, že v daném případě je v Marseilli a v dalším území takřka jediný úřad, který vydáním cestovního pasu pomůže lidem, nacházejícím se nezaviněně ve velmi trapné tísni, k vytouženému odjezdu,“ ospravedlňoval se později Vochoč, když mu nadřízení vyčítali vydávání československých pasů cizí politické emigraci.

Cennou pomoc poskytl Vochoč také Varianu Fryovi, mladému Američanovi vyslanému do Marseille na pomoc antifašistům a intelektuálům prchajícím před Němci. Vochoč s ním uzavřel dohodu: vydal československý pas komukoliv, koho Fry doporučil, a Američan na oplátku financoval tisk nových pasů. Nové dokumenty byly sice na rozdíl od těch původních zelených růžové, nikomu to však příliš nevadilo.

Nedávno vyšla do češtiny přeložená kniha Variána Frye Na vyžádání vydat!: Evropská inteligence na útěku před Hitlerem. Americký novinář a humanitární pracovník Varian Fry působil ve vichistické Francii od srpna 1940 do září 1941. Během té doby se mu podařilo zachránit asi čtyři tisíce prchajících intelektuálů, sociálních demokratů, antifašistů a Židů. Byly mezi nimi i význačné osobnosti, jako Bohuslav Martinů, Marc Chagall, Claude Lévi-Strauss, Heinrich Mann či Lion Feuchtwanger. Fryovi přitom pomáhalo mnoho statečných lidí, mezi nimi československý konzul Vladimír Vochoč.

A i takhle se v nové knize Lenky Horňákové Civade oba "spravedliví mezi národy" potkávají:

Strana 127-128:

Slunce a Alicina hezká tvář se sladce prolínaly, Vladimír si ale vzápětí všiml dvou mužů, bez nejmenší pochyby to byli Američané. Ležérní způsob, jakým se blížili k terase kavárny, to oznamoval už zdálky.

„ Je mi ctí, pane konzule. Fry, jmenuji se Varian Fry. Kou­říte?“

Mladý, sotva třicetiletý muž nabídl cigaretu všem, i Do­naldu Lowriemu, který ho doprovázel. Ten mladého novi­náře, jenž právě dorazil do Marseille a teprve se začínal orientovat v místním chaosu, stručně představil.

„Co vás přivedlo do Marseille zrovna v tomhle čase, pane Fryi?“ zeptal se Vochoč.

„Víte, v šestatřicátém jsem byl v Berlíně. Napsal jsem ten­krát několik článků o tehdejší situaci v Německu, o tom, co se tam dělo. A myslím, že teď nastal čas jednat.“

„Jak?“

„Se souhlasem a podporou paní Rooseveltové, Thomase Manna a několika dalších osobností jsme vypracovali se­znam lidí, kterým chceme pomoci odejít z Francie a dostat je do Ameriky. Jedná se hlavně o vědce, umělce, intelek­tuály. Mám na to fondy. Stačí vymyslet a připravit způsob, jakým se to provede. Myslím, že tu vládne hrozný strach.“

„A řekněte, pane Fryi, kolik lidí na tom vašem seznamu máte?“

„Přibližně dvě stě. Usmíváte se? Pochybujete o mě?“