Kdo byl Theodor Herzl?

/ Tomáš Weiss

Sionismus ani osídlování Palestiny nebylo na konci 19. století žádné novum. Herzl byl však první, kdo chtěl židovskou otázku řešit ve spolupráci s evropskými mocnostmi. Byl přesvědčen, že úsilí malého a pronásledovaného národa může být úspěšné, jen bude-li přímo prezentováno nejvyšším představitelům světové moci a mezinárodnímu veřejnému mínění. Česky vyšel komiksový román, postavený na Herzlových myšlenkách.
Sionismus ani osídlování Palestiny nebylo na konci 19. století žádné novum. Herzl byl však první, kdo chtěl židovskou otázku řešit ve spolupráci s evropskými mocnostmi. Byl přesvědčen, že úsilí malého a pronásledovaného národa může být úspěšné, jen bude-li přímo prezentováno nejvyšším představitelům světové moci a mezinárodnímu veřejnému mínění. Česky vyšel komiksový román, postavený na Herzlových myšlenkách.

Nejvýznamnější představitel sionismu, „duchovní otec“ Státu Izrael, Theodor Herzl (1860 - 1904) se narodil se v Budapešti do zámožné bankéřské rodiny, kterou zruinoval velký burzovní krach v roce 1873. Ve Vídni vystudoval práva, sňatek s krásnou Julií Naschauerovou, dcerou ropného magnáta, mu ale umožnil věnovat se psaní divadelních her a esejů. Jeho oblíbeným žánrem byly fejetony, kterými se brzy proslavil. Roku 1887 se stal redaktorem Wiener Allgemeine Zeitung a o čtyři roky později pařížským dopisovatelem liberálního rakouského deníku Neue Freie Presse.

Židovskou otázkou se zabýval od mládí a řešení zprvu viděl v důsledné asimilaci: jedním z jeho plánů byl pakt s papežem, který by vedl kampaň proti antisemitismu oplátkou za „dobrovolnou a čestnou konverzi všech Židů ke křesťanství“. K zásadnímu zlomu v jeho myšlení došlo v Paříži během Dreyfusovy aféry. Kolem procesu, ve kterém byl židovský důstojník Alfred Dreyfus obviněn z velezrady, se rozpoutala zběsilá antisemitská kampaň. Antisemitismus znal Herzl dobře už z Vídně. V kosmopolitní Paříži, ke které vzhlížel jako ke vzoru tolerance, jej však jeho síla šokovala. Rakouský lidový antisemitismus bylo možné vysvětlit náboženskými předsudky tradicionalistické společnosti. Ve Francii byl ale živen protiklady moderního sekularismu, které způsobila emancipace sama. Právě v zemi, která jako první zrovnoprávnila Židy - v republikánské Francii, dědičce velké revoluce, se objevil nový a hrozivý problém, který asimilace nemohla napravit. Když Dreyfusovi strhávali důstojnické výložky a davy Pařížanů skandovaly „Smrt Židům!“, zapsal si Herzl do deníku: „Tento moment byl pro mne prozřením.“ Šest měsíců poté dokončil rukopis knihy Der Judenstaat (Židovský stát), která se stala hlavním zdrojem inspirace sionismu. Ještě za Herzlova života se dočkala osmdesáti vydání v osmnácti jazycích.

Její přijetí bylo zpočátku méně než nadějné. Vlivní Židé v drtivé většině sionismus odmítali. Ortodoxní rabíni Herzla již dříve nesnášeli a pro reformní Židy představovalo jeho zavržení asimilace negaci všeho, o co usilovali. Plán postavený na podpoře západně orientovaných elit „civilizovaného“ Židovstva neuspěl. Dostalo se mu však nečekaně nadšeného přijetí od nuzných mas utlačovaných Ostjuden žijících v neustálém strachu z pogromů. Na rozdíl od kultivovaných židovských středních vrstev západní Evropy neměli tamní Židé reálnou možnost emancipace či asimilace a založení vlastního státu pro ně bylo jediným řešením.

Apel Herzlova spisu byl prostý. Hned na začátku píše: „Jsme národ, jeden národ. Všude jsme měli upřímnou snahu začlenit se do národních komunit, které nás obklopovaly, a udržet si pouze víru otců. To nám však není dovoleno. Marně usilujeme úspěchy v umění a vědě dosáhnout větší slávu pro naše vlasti a přispět k jejich bohatství účastí na obchodu. Je námi opovrhováno jako nějakými vetřelci. Kdyby nás jen nechali na pokoji... nezdá se mi však, že to mají v úmyslu. ... Svět potřebuje židovský stát, a proto vznikne.“

První sionistický kongres se uskutečnil 29. 8. 1897 v sále městského kasina v Basileji. Herzl jej financoval z peněz své manželky, která se od něj krátce poté odstěhovala. Když kongres skončil, zapsal si: „V Basileji jsem založil židovský stát.“

ukázka z textu Tomáše Kulky Theodor Herzl - pragmatický vizionář, který byl publikován v roce 2011 na stránce holocaust.cz

Herzl

448

Další články

Navštívíme malé komunity uvnitř velkoměsta, které často navazují na aktivity svých předchůdců. Na svých dvorcích promítají filmy, muzicírují, pěstují nejrůznější plodiny, zkrátka starají se o své prostředí i o své společenství. Vezměte knihu do ruky, obujte si boty a přesvědčte se o tom na vlastní oči!
Aktuality

Paralelní město - pražské dvorky

Navštívíme malé komunity uvnitř velkoměsta, které často navazují na aktivity svých předchůdců. Na svých dvorcích promítají filmy, muzicírují, pěstují nejrůznější plodiny, zkrátka starají se o své prostředí i o své společenství. Vezměte knihu do ruky, obujte si boty a přesvědčte se o tom na vlastní oči!
 | Grada
Knihy o přírodě mnohou vypadat různě. A kolik už jste jich za ta léta viděli, že? Tyhle dvě jsou ale obrazově mimořádné a i jejich naučné pojetí je ojedinělé. Pod prostými názvy Fauna a Flóra se skrývá opravdu překvapivý obsah. Knihy, odpovídající svým zpracováním nejnáročnějším vizuálním standardům dneška.
Aktuality

Fascinující svět fauny a flóry

Knihy o přírodě mnohou vypadat různě. A kolik už jste jich za ta léta viděli, že? Tyhle dvě jsou ale obrazově mimořádné a i jejich naučné pojetí je ojedinělé. Pod prostými názvy Fauna a Flóra se skrývá opravdu překvapivý obsah. Knihy, odpovídající svým zpracováním nejnáročnějším vizuálním standardům dneška.
 | Grada
Básníka, spisovatele a publicistu Miloše Doležala zajímá existence zla v člověku, které sídlí v každém v nás. K antihrdinům jeho knížek patří historičtí zrádci a konfidenti, ale píše i o silných osobnostech – třeba o Josefu Čapkovi v knize Do posledních sil.  Víc v rozhovoru s Barborou Tachecí.
Aktuality

Válka přitiskne člověka ke zdi a musí si zvolit, co udělá se svým životem

Básníka, spisovatele a publicistu Miloše Doležala zajímá existence zla v člověku, které sídlí v každém v nás. K antihrdinům jeho knížek patří historičtí zrádci a konfidenti, ale píše i o silných osobnostech – třeba o Josefu Čapkovi v knize Do posledních sil. Víc v rozhovoru s Barborou Tachecí.