Ke 100. výročí úmrtí Marcela Prousta - číst jeho Hledání není ztracený čas
Ukázka z úvodu k Rozeznění času:
Hledání je velmi často redukováno na téma paměti, což je nepochopitelná redukce více než tří tisíc stran vyprávění. Ukázalo se to i v momentě, kdy byla v roce 2013 francouzskému spisovateli Patricku Modianovi udělena švédskou akademií Nobelova cena za literaturu. V rámci společenských reflexí tohoto ocenění byl autor mnohokrát přirovnáván k Proustovi, jelikož častým tématem jeho děl je paměť. Kdo však četl některé z Modianových románů, například výbornou Ulici Temných krámků, dobře ví, že Modianova próza je s Proustem neporovnatelná i co se týče zacházení s pamětí i stylem, který má mnohem blíž k románům Georgese Simenona.
Proustův román představuje jeden odvážný pokus vylíčit celý moderní svět v jeho jedinečnosti, skrze subjektivní chápání a prožitky, které svět spoluvytvářejí. A jelikož vnímání představuje specifický druh postoje, který zaujímáme ke skutečnosti, nejeví se pro takové zkoumání příhodnější východisko než estetické. V této knize se proto budu věnovat otázkám obecné estetiky, přičemž mi jako hlavní materiál poslouží Proustův vrcholný román. Metodou mi bude analytická interpretace a postupný výklad jednotlivých otázek spojených s obecnou estetikou, kontextem mi bude estetika s přihlédnutím rovněž k literární teorii.
Vzhledem k tomu, že dílo Marcela Prousta představuje téma, jež je obsáhle a permanentně reflektováno už přes sto let, je knihovna obsahující díla věnovaná Proustovi a jeho tvorbě nesmírně obsáhlá. Proto se v rámci sekundární literatury omezím jen na jazykové oblasti češtiny jakožto jazyka předkládané práce, francouzštiny jakožto jazyka Proustova díla a angličtiny jakožto jazyka současného vědeckého diskurzu. Proust se ve svém románu zabývá snad všemi aspekty života a světa, proto už také vznikla celá řada prací věnujících se nejrůznějším tématům, jež jeho dílo nabízí. Kromě otázek estetických, případně těch spojených s uměním, jsou často reflektovanými tématy láska (a žárlivost), technika (doprava), modernita, společnost (aristokracie a měšťanstvo), sexualita (heterosexuální i homosexuální), náboženství nebo dějiny Francie (Dreyfusova aféra a první světová válka).
Rovněž jsou tematizovány strukturální a formální náležitosti literárního díla, jako je autobiografičnost románu (tedy vztah fikce ke skutečnosti), vztah vypravěče a protagonisty, Hledání v kontextu románového žánru, jazyková stylistika a impresionismus (případně jiné avantgardy). Další téma samozřejmě představují Proustovy postavy, o nichž Harold Bloom prohlásil, že se stejně jako postavy Shakespearovy „vzpírají psychologickým redukcím“. Proust měl pro rozvinutí postav a pro předvedení jejich jednání velký prostor, který využil k tomu, aby se postavy mohly jevit jako celistvé bytosti, které se projevují v čase, nikoli jen jako literární zkratky zastupující určitý model chování (i když i takto chápané modelové chování se stalo předmětem zkoumání, například Swannova žárlivost).
Josef Fulka ve své studii, která doplňuje nejnovější české vydání Hledání, hovoří o dvojí nesmrtelnosti Proustova díla: první nesmrtelnost se týká obecného uznání a zařazení díla do literárního kánonu a druhá předpokládá posmrtný život díla, který představuje nespočet různých témat a čtení, jež dílo nabízí a vyvolává. V této knize se zaměřím pouze na ty texty, které se věnují otázkám spojeným s obecnou estetikou, případně otázkám, které s ní přímo i nepřímo souvisejí, základní kontextuální informace o životě a díle Marcela Prousta jsou k dispozici ve značném rozsahu v proustovských slovnících, companionech, sbornících, stejně jako v kritických vydáních Hledání. Na konci této knihy je sestaveno kalendárium, které přibližuje život a dílo Marcela Prousta. Záměrem této knihy je prozkoumat otázky související s tématem estetiky, konkrétně s estetickou situací a estetickým prožitkem.
..............
Václav Maxmilián