Zvolil si neotřelou optiku – naší průvodkyní (a onou titulní slečna Baudelairovou) je proslulá Černá Venuše, Baudelairova mnohaletá múza a milenka Jeanne Duvalová, o níž (na rozdíl od slavného básníka) nevědí historici téměř nic: nevíme, kdy se narodila, kdy zemřela, odkud pocházela, a jisté není ani její příjmení. S touto neuchopitelností Yslaire otevřeně pracuje – zároveň se mu ale daří přesvědčivě domýšlet, čemu všemu asi musela tato neobyčejná žena čelit v době, kdy se nad otevřenými projevy rasismu a misogynie ve společnosti nikdo nijak zvlášť nepozastavoval.

Vedle Jeanne, Charlese, jeho matky a dalších přímých účastníků mnohaletého intimního dramatu ovšem na stránkách knihy ožívá celá Paříž poloviny 19. století, okouzlovaná i popouzená výstřelky umělců z řad bohémy a zmítaná výbušnou, prudce proměnlivou politickou situací. Potkávají se tu slavní literáti: Théodore de Banville, Théophile Gautier, Gérard de Nerval… Podíváme se do věhlasných kaváren, do bordelů i do proslulého Klubu hašišistů, staneme se svědky toho, jak vzniklo jedno tuze významné plátno Gustava Courbeta, nebo toho, jak průkopník fotografie a velký Baudelairův přítel Nadar podnikal experimenty na poli letecké fotografie dávno před vynálezem letadla.

Yslairův komiks se po svém francouzském vydání dočkal vřelého čtenářského i kritického přijetí – a já doufám, že díky výpravnému portrétu doby, díky komplexnímu, uchvacujícímu i trýznivému pohledu na složitý vztah obou milenců, ale především díky fascinujícím kresbám, v nichž je podobně jako v Baudelairových verších místo pro krásu, ošklivost, erotiku i intelekt, přinese českým čtenářům podobně silný zážitek, jaký mně práce na jeho překladu.

Michal Zahálka, (autor textu je překladatel komiksu) pro 

Zvolil si neotřelou optiku – naší průvodkyní (a onou titulní slečnou Baudelairovou) je proslulá Černá Venuše, Baudelairova mnohaletá múza a milenka Jeanne Duvalová, o níž (na rozdíl od slavného básníka) nevědí historici téměř nic: nevíme, kdy se narodila, kdy zemřela, odkud pocházela, a jisté není ani její příjmení. S touto neuchopitelností Yslaire otevřeně pracuje – zároveň se mu ale daří přesvědčivě domýšlet, čemu všemu asi musela tato neobyčejná žena čelit v době, kdy se nad otevřenými projevy rasismu a misogynie ve společnosti nikdo nijak zvlášť nepozastavoval.

Vedle Jeanne, Charlese, jeho matky a dalších přímých účastníků mnohaletého intimního dramatu ovšem na stránkách knihy ožívá celá Paříž poloviny 19. století, okouzlovaná i popouzená výstřelky umělců z řad bohémy a zmítaná výbušnou, prudce proměnlivou politickou situací. Potkávají se tu slavní literáti: Théodore de Banville, Théophile Gautier, Gérard de Nerval… Podíváme se do věhlasných kaváren, do bordelů i do proslulého Klubu hašišistů, staneme se svědky toho, jak vzniklo jedno tuze významné plátno Gustava Courbeta, nebo toho, jak průkopník fotografie a velký Baudelairův přítel Nadar podnikal experimenty na poli letecké fotografie dávno před vynálezem letadla.

Yslairův komiks se po svém francouzském vydání dočkal vřelého čtenářského i kritického přijetí – a já doufám, že díky výpravnému portrétu doby, díky komplexnímu, uchvacujícímu i trýznivému pohledu na složitý vztah obou milenců, ale především díky fascinujícím kresbám, v nichž je podobně jako v Baudelairových verších místo pro krásu, ošklivost, erotiku i intelekt, přinese českým čtenářům podobně silný zážitek, jaký mně práce na jeho překladu.

Michal Zahálka (autor textu je překladatel komiksu), psáno #mojeargo 2022/2