Pokouším se, většinou ráno, zaznamenávat vjem, který jsem si podržel z noci či předcházejícího dne. Zachytit prudký výkrut vlaštovky nad dvorem. Hrotem traviny se v dešti dotýkat tenkého pergamenu. V tomhle šíleném stavu uvidět v kalném potoce duhu lipana. Bláznovství.

Miloš Doležal

Ukázky:

Jana bude brzy sbírat lipový květ

Staletá lípa obsypaná včelami

od rána hučí dlouhé Óm

správně vidíme slzami

Le petit prince rozezněl malý zvon.

Od meze voní heřmánek (chamomilla),

je to jak v hádance – kdo nám ji dal?

Na vodě, v zrcadle vzkazy, že byla

a bude. Kdo ale vzal?

Veselka

17. září 1994 v Želivě a Na Točilce

Vůně ořechů a slivoní

sjíždí se přátelé, příbuzní,

s námi Karel Kraus i opat Tajovský.

Vibrují varhany, světlo a stín: Santini.

Kněz se ptá: ― a nerozmyslíte si to ještě? ―

Hospodský Bejček se zaklání (se slivovicí)

tančí se do noci, daleko k svítání

křepčí i hrobař Kostiha v pletené vestě.

Všechno je teprve před námi

zmámeni podzimním deštěm.

Svědek nás odváží zrezlou škodou 105

do křižovatky vjede, vtom zprava prudký zjev:

nákladní ávie zasvítí, o milimetry nás mine.

Nekonaná tragédie.

Jen krátká svatební noc v monastýru

život nastavený o malou škvíru.

Čtvrtek po poledni

17. června

Teď tu byla

a už není

probuzení.

Psík olizuje bezvládné nohy

ledové obklady

na chvíli vědomí

úží se dech

nech…

Nářek

od podlahy ke stropu

tíseň v uších

vrtulník odnáší

tělo s duší

nachovou.

Drnčí sklo.