Ottolenghi sloužil jako cukrář ve třech londýnských restauracích. V roce 1999 se stal šéfcukrářem v řemeslné cukrárně Baker and Spice, kde se setkal s palestinským šéfkuchařem, který vyrůstal v jeruzalémskémStarém Městě. Ottolenghi a Tamimi se spojili kvůli společnému jazyku - hebrejštině  – a společnému despektu k tradičním anglickým jídlům.

V roce 2002 duo založilo stejnojmenné lahůdkářstvá Ottolenghi v londýnské čtvrti Nottinng Hill. To si rychle získalo oblibu díky svým vynalézavým pokrmům, které se vyznačují množstvím zeleniny, neortodoxními kombinacemi chutí a množstvím ingrediencí Středního Východu. Když byl Ottolenghi požádán, aby vysvětlil svou filozofii vaření, řekl: "Chci drama v ústech." Značka Ottolenghi se od té doby rozšířila na další tři lahůdkářství, restauraci, brasserii a zeleninovou restauraci s názvem ROVI.

V roce 2006 začal Ottolenghi psát týdenní sloupek pro The Guardian s názvem "Nový vegetarián", ačkoli on sám není vegetarián. Ottolenghiho recepty zřídka zapadají do tradičních dietních nebo kulturních kategorií. Vysvětluje, že jeho posláním je "oslavovat zeleninu nebo luštěniny, ne tak, aby chutnaly jako maso nebo jako doplněk masa, ale aby byly naplno tím, čím jsou." 

Jeho debutová kuchařská kniha Ottolenghi: The Cookbook vyšla v roce 2008. Následovalo osm svazků: celozeleninové kuchařské knihy Plenty (2010), Plenty More (2014) a "Ottolenghi Flavour (2020)"; Jeruzalém (2012); NOPI (2015); dezertní kuchařská kniha Sweet (2017); Ottolenghi Simple (2018); a nejnověji série knih Ottolenghi Test Kitchen (OTK), jejichž spoluautorem je Noor Murad: "OTK: Shelf Love" (2021) a "OTK: Extra Good Things" (2022). Ottolenghi radikálně přepsal způsob, jakým Londýňané vaří a jedí. Přiměl svět milovat zeleninu". 

zdroj:Wiki