Editorial

Milí přátelé Paměti národa, držíte v rukou historicky první vydání našeho tištěného Magazínu. Pro jeho zrod jsme si nemohli vybrat příhodnější čas. Rok 2022 je dobou, ve které se dávná fráze „nic už nebude jako dřív“ stala proklatě reálnou. 24. únorem Rusko zlikvidovalo dosavadní světový řád v té podobě, na které se dohodly vítězné velmoci 2. světové války, a rozhodlo se balancovat na hraně nového světového konfliktu. Napadením neporovnatelně menší, ale mnohem statečnější sousední země si z morálního hlediska podepsalo ortel na dalších sto let dopředu a už teď míří k prohře. V tomto časopise se věnujeme ukrajinským osudům ze sbírky Paměti národa. Jsou to výmluvná svědectví o tom, co znamenalo žít sto let pod ruským panstvím a zároveň čelit dobyvačné válce nacistického Německa. Nezapomněli jsme ani na letošní významné výročí heydrichiády spojené s hrdinstvím československých parašutistů a těch, kdo jim pomohli. Seznámíme vás i s osudy lidí, kteří přežili pobyt v koncentračních a vyhlazovacích táborech, a přečíst si můžete také o dramatických pokusech překonat železnou oponu v dobách komunistické totality.

Válka na Ukrajině přetváří i naši dnešní společnost a příběhy pamětníků často varují. Najednou mnohem jasněji víme, co znamenalo kdysi mnichovanství, jaká je úloha skutečných lídrů v politice, umíme si představit, jak vypadá kolaborace s nepřítelem a kolik práce stojí obrana demokracie a všech svobod, na které jsme si zvykli. Hesla o míru jsou totiž v zásadě k ničemu, pokud nejsou podložena úsilím porazit agresora. A když pak je definitivně zle, přichází na řadu už jen program Winstona Churchilla, který slíbil svým Britům v květnu 1940 krev, dřinu, pot a slzy. Evropa je naším domovem, ve kterém v minulém století často chyběl klid a bezpečí. Příběhy z těch těžkých dob nám pomáhají usilovat o to, aby demokratickým, svobodným, a tudíž bezpečným domovem také zůstala.

Jan Sedmidubský šéfredaktor