Vjačeslav Buhajov: Vůle

Ukrajinský komiks v žánru alternativní historie a steampunku, který rozvíjí události ukrajinské revoluce z let 1917–1921. V komiksu napěchovaném plnokrevnou akcí se bojuje, jak jinak, za pravdu a svobodu. Setkáte se v něm s hetmanem Pavlem Skoropadským, „otcem“ Anarchistické republiky Nestorem Machnem, prvním ukrajinským prezidentem Michajlem Hruševským a mnohými dalšími. Komiks se na Ukrajině stal opravdovým hitem, ale nadšení očekáváme také u českých čtenářů. V jednom svazku vycházejí první dvě knihy Vůle.

Lana Bastašič: Chyť toho králíka

Román rekonstruuje přátelství dvou bosenských žen, které byly od mala nerozlučné, než se mezi nimi všechno bolestně pokazilo. Už dvanáct let se neviděly, když Saře žijící nyní v Dublinu zavolá bývalá kamarádka Lejla s prosbou, aby ji z Mostaru odvezla do Vídně. Je tam prý její od války nezvěstný bratr Armin. Během dlouhé jízdy napříč Balkánem k sobě znovu hledají cestu. Návrat domů vyplaví dlouho potlačované vzpomínky na dětství a dospívání ve válkou poznamenané zemi. 

"Abychom začaly od začátku. Někoho máš a  pak ho nemáš. A to je asi tak celý příběh. Jenom ty bys řekla, že druhou osobu mít nemůžeš. Nebo mám říct ona? Možná to bude lepší, to by se ti líbilo. Že budeš ona v nějaké knize. Dobrá. Ona by řekla, že někoho nemůžeš mít. Ale neměla by pravdu. Lidi můžeš vlastnit za žalostně málo. Jenomže ona v sobě ráda vidí pravidlo nutné pro fungování celého vesmíru. A pravda je, že někoho mít můžeš, jenom ne ji. Nemůžeš mít Lejlu. Leda bys s ní skoncoval, pěkně ji zarámoval a pověsil na zeď. I když – jsme to ještě pořád my, když se zastavíme? Jedno vím jistě: zastavení a Lejla nešly nikdy dohromady. I proto je z ní na každé fotografii jen rozmázlá šmouha. Nikdy se neuměla zastavit. Dokonce i teď, uvnitř tohoto textu, cítím, jak sebou mrská. Kdyby mohla, vplížila by se mezi dvě věty jako mol mezi žaluzie a pak by mé vyprávění zdevastovala zevnitř. Sebe by převlékla do blýskavých hadříků, co se jí vždycky líbily, prodloužila by si nohy, zvětšila prsa, přidala nějakou tu vlnku ve vlasech. A mě by zmasakrovala, jen tu a tam by mi ponechala pramen viset přes krychlovitou hlavu, přidala by mi jazykovou vadu, kulhavou levou nohu, vymyslela vrozenou deformaci, aby mi tužka neustále vypadávala z ruky. Možná by zašla ještě o krok dál – ona takové podlosti schopná je – možná by se o mně vůbec nezmínila. Udělala by ze mě nedokončenou skicu. To bys udělala, ne?"