Argo novinky uprostřed léta

Bernardino de Sahagún. Dějiny starého Mexika

Význam Sahagúnovy Historie spočívá mimo jiné ve skutečnosti, že se jedná o dílo založené na materiálu, který jeho autor dlouhodobě a systematicky shromažďoval od místních obyvatel. Kronika ve dvanácti knihách (jedenáct je věnováno různým aspektům života obyvatel aztécké říše v období před jejím dobytím conquistadory vedenými Hernánem Cortésem v letech 1519–1521) byla vyhotovena ve dvou jazykových variantách, v nahuatlu, tj. původním jazyce obyvatel centrálního Mexika, a ve španělštině, psaných na stránce vedle sebe a s četnými obrázky.

Dílo františkánského mnicha Bernardina de Sahagún (1500 až 1590) s názvem Obecná historie Nového Španělska1 patří mezi stěžejní prameny, z nichž můžeme poznat jak kulturu původních obyvatel části dnešního státu Mexiko, tak i způsob, jakým o této kultuře a jejích nositelích přemýšleli ti ze Španělů, kteří s americkým kontinentem a jeho obyvateli přišli do styku jako první. Objevení „Nového světa“ a jeho následné dobytí a kolonizace představovaly zásadní transformaci nejen pro jeho původní obyvatele, ale v jisté míře i pro samotné dobyvatele a jejich domovské země. Tato transformace s sebou beze vší pochybnosti na všech dotčených místech přinesla zničení či přinejmenším narušení původní kultury, hospodářství i společenských a politických vztahů. V horizontu několika staletí nicméně dala vzniknout současné specifické a značně rozmanité latinskoamerické společnosti, jež je výsledkem dlouhodobého propojení a vzájemné interakce mezi kulturami původními a kulturami Španělska, Portugalska či dalších evropských zemí, které se v menší míře na kolonizaci dnešní Latinské Ameriky rovněž podílely. Kronika, jež se stala výsledkem několika desetiletí dlouhé práce Bernardina de Sahagún, představuje jeden z prvních kroků v tomto dlouhodobém procesu soužití rozličných kultur.

Robert Holdstock: Merlinův les

Martin a Rebecca uprchli před lesem už dávno. Ale když se o mnoho let později vrátili na pohřeb své matky, byli znovu lapeni do magické sítě lesa – do sítě zla, která drží místní vesničany ve svém sevření. A když se Rebecce narodí syn Daniel – nádherné, ale hluché a slepé dítě – zjišťuje, že je vtahována do děsivého světa, v němž ztrácí schopnost zpívat a vidí jen zvláštní, tajemné stíny. Krátký román Merlinův les je v novém vydání doplněn několika povídkami, z nichž některé vycházejí v českém překladu poprvé.

Chlapcův hlas vytrhl Martina z neklidného spánku. Kolem byla inkoustová tma. Na okně pokoje zarachotil kamínek a hlas se ozval znovu: „Martine! Martine! Na stezce jsou lidé. Martine!“ Lidé na stezce. Martin ze sebe strhl přikrývku a přeběhl k oknu. Dole, ve slabém měsíčním svitu, uviděl plavovlasého bratra Sebastiana, bledého a rozrušeného. Ukazoval k lesu. „Martine, jsou tři. Rychle.“ Martin si navlékl džíny a špinavý bílý svetr. Otevřel okno a bez obtíží seskočil na zem. Starý pes v boudě zakňučel a štěkl. Honička, o níž se mu zdálo, se odehrávala příliš daleko v jiném světě, než aby se tímto druhým útěkem ze statku nechal vyrušit. Martin se rozběhl do tmy. Přehoupl se přes bránu a pustil se za Sebastianem. „Počkej na mě!“ sykl. Nechtěl zvýšit hlas a snad tím vyrušit lidi na stezce, třebaže věděl, že se to ještě nikdy nestalo. Kam se poděl Sebastian? Jak nad lesem a statkem plul tenký mrak, měsíční světlo jasnělo a sláblo. V dálce se vlnilo a světélkovalo cosi éterického. Vypadalo to, jako by nějací malí ptáci vylétali k nebi a kroužili kolem temné siluety pomalu se otáčející postavy.

Walter Jon Williams: Vichřice

Steward kdysi pracoval jako elitní voják a ze svých schopností nic nezapomněl. Jenže v novém světě se musí proměnit také v detektiva, poskládat si dohromady střípky ztracených znalostí a uplynulých let a vypátrat svého vraha. Vichřice se odehrává sto let po událostech slavného Hardwaru. Orbitálové žijí v nezávislých, feudálních společenstvích a k dispozici mají převratnou technologii – mezihvězdný pohon. V jádru se však lidé nezměnili a politické intriky zuří v novém světě stejně jako kdykoli dříve…

Původně jsem pracoval s nápadem klonovaného vojáka, který řeší svou vlastní vraždu. Napoprvé jsem neměl vymyšlené žádné další podrobnosti, ale teď jsem si sedl s barevnými propiskami a notesem a vytvořil bezmála talmudický dokument plný spirál a šipek a malých okének s vedlejšími příběhy. Byl to ten nejsložitější příběh, jaký jsem si dokázal představit a ve kterém posledních pět kapitol čtenáři postupně ukazuje, že všechny jeho teorie jsou úplně mimo, zas a znovu. W.J. Williams

Jon Mio Ford: Drak, jenž čeká

V tomto alternativním světě vypadají dějiny Evropy zcela odlišně, než jak je známe. Kontinent z východu ohrožuje drtivá moc Byzantské říše, v níž se kdysi císaři Julianovi podařilo udržet polyteismus, a tak se křesťanství ani islám nerozšířily do celého světa. Dekadentní, pletichářská Byzanc spřádá své mocenské hry, v Miláně se vévoda Sforza stal upírem a napadl Florencii, Francie je mocenským bojem rozťatá vedví – a i mnohé další země jsou v ohrožení. Román Drak, jenž čeká je pestrá a působivá fantasy plná mečů, magie, vampyrismu a vášně; jedno z nejzásadnějších a nejpřekvapivějších děl v dějinách tohoto žánru. Mistrovské dílo prodchnuté krví a kouzly vychází s předmluvou Scotta Lynche.

Byzanc, kde upíři a čarodějové jsou skuteční. Byzanc, kde bylo křesťanství potlačeno a Iulianův náboženský pluralismus se natrvalo ujal, kde se rozšířily a zakořenily kulty oddané mysteriím, třeba ten Mithrův. Byzanc, kde se nikdy nerozvinul islám, takže nepřišel jeho nápor z jihu. Byzanc, kde se Francie nikdy doopravdy nestala Francií, protože Galie byla rozdělena mezi Říši na východě a Anglii na západě. Byzanc, kde Řím sice padl, ale Říše se postarala, aby mejdan neskončil, a to na dalších tisíc let… nejméně.