Novinky z Arga na konci prázdnin

Fred Vargas: Na balvanu

Po šestileté přestávce od posledního případu komisaře Adamsberga se s tímto charismatickým kriminalistou setkáváme znovu, tentokrát v jedné bretaňské vesnici zvané Louviec, kde ho čeká další složité vyšetřování. V Louviecu je postupně zavražděno několik lidí dosti podivným způsobem a zdánlivě bez motivu. Zdejší obyvatelé věří, že vraždy ohlašuje přízrak, přicházející sem z nedalekého hradu Combourg, kde koncem 18. století prožíval strastiplné dětství pod knutou despotického otce budoucí velikán francouzského písemnictví François-René de Chateaubriand.

Fred Vargas je pseudonym vystudované historičky a archeoložky, narozené v Paříži roku 1957. Rozsáhlé znalosti historie dokáže výborně využít v zápletkách svých napínavých detektivních příběhů. Za své netradiční detektivní romány získala řadu cen, byly zfilmovány jako celovečerní snímky i jako TV seriály. Česká televize uvedla např. filmy podle románů Neptunův trojzubec, Muž s modrými kruhy a Muž naruby. Roku 2012 dostala autorka v Německu za souhrn svého díla Evropskou cenu za detektivku (Europäischer Krimipreis), v roce 2018 pak ve Španělsku jako teprve sedmá žena v historii prestižní cenu Premio Princesa de Asturias, kterou v kategorii literatura získala již řada světově uznávaných spisovatelů.

Magda Jogheeová: Zmije v garáži

Zvířatům je věnovaná velká část textů, neboť jsou pro autorku důležitá, vlastně si bez nich neumí představit život. Když naposled udělala inventuru šatníku, zjistila, že všechna trička jsou se zvířaty – lamou, vlkem, medvědem, slepicí –, letní šaty se zebrami, župan s krávami, kalhotky s vlaštovkami, ježkem, buldočkem, srnkou, peněženka s liškou, kabelka s kočkou… Zdá se, že se jí rovnováhu daří udržovat.

V životě jsem honila maximálně tramvaj nebo autobus… Nikdy by mě nenapadlo, že se zapletu do tak velkolepého cirkusu, jako je organizovaný hon na delfíny. Akce byla prezentována jako koupání s delfíny. Jasně že jsem chtěla jet. I když jsem s sebou neměla plavky (tím jsem známá, že jezdím k moři bez plavek) a hloubky se bojím. Delfíny ovšem miluju. Nasedli jsme do motorového člunu, který nabral jihozápadní směr, záliv Tamarin. Jediné místo na ostrově Mauricius, kde se tito milí tvorové, delfíni skákaví, vyskytují. Polovina osazenstva člunu kontrolovala, jestli nezapomněla důležité pomůcky – šnorchl, ploutve, foťák… Manžel, švagr, dcery a já jsme si objednali výborné mauricijské pivo Phoenix. Natáhla jsem si pohodlně své bílé nohy, na nártech připálené. Starší Dán, který působil obojživelně, se mým dvojbarevným nohám zasmál. Haha. Nevím, proč se ten hroch smál, byl březen a my přijeli ze severu. Zato on vypadá na to, že z vody vylézá jen na krmení. Ale nakonec se ukázalo, že je to fajn chlap, a nebýt jeho, možná jsme se všichni utopili...

Romy Sommerová: Mé falešné italské manželství

Londýnská bankéřka Cleo Arendseová vůbec není typ ženy, na které je právník Luca Fioravanti zvyklý – jednak proto, že do Toskánska přijela jen dohlédnout na vinařství jeho otce, které se potápí, a pak taky proto, že je zcela imunní vůči jeho osobnímu kouzlu.

„Cleo, máš chviličku?“ Cleo ustala v práci a nakoukla přes skleněné dveře do šéfovy kanceláře. „Spěchá to? Za deset minut musím být na zoomu se Singapurem.“ Přikývl a mávl na ni, aby se posadila. „Zavři, prosím.“ Kevin si nechával dveře zásadně otevřené a  zavíral je, jedině když někoho najímal nebo vyhazoval. Cleo polekaně vešla do kanceláře a zavřela za sebou. „Něco se stalo?“ „Co bys řekla tomu vzít si na čas volno a vyrazit do Itálie?“ Srdce jí vyskočilo až do  krku. „Do  Itálie?“ vykoktala přiskřípnutým hlasem. Její nejlepší kamarádku a bývalou kolegyni Saru kdysi odlifrovali do Itálie „na prázdniny“ poté, co vyhořela a dopustila se chyby, kvůli které firma málem přišla o nejlukrativnějšího klienta. „Udělala jsem něco špatně?“ Kevin se zasmál. „Ale vůbec ne! Chci tě poprosit o laskavost. Pamatuješ na to vinařství, jak se ho Sarah potřebovala zbavit, a tak nás umluvila, abychom do něj investovali?“ Cleo přikývla. „Jeho majitele Giovanniho Fioravantiho ranila mrtvice. Nikdo mi nechce prozradit, jak moc je to s ním vážné. A já potřebuju vědět, jestli se uzdraví a kdo povede podnik v jeho nepřítomnosti – prostě je třeba se tam porozhlédnout a prověřit, jestli firma dokáže fungovat v jeho nepřítomnosti.“ Kevin se předklonil s lokty na stole, prsty propletenými. „Potřebuju tam poslat někoho, komu můžu věřit. S tímhle podnikem už jsem riskoval ažaž.“

Peter S. Beagle: Krčmářova píseň

Trojice žen, z nichž každá má tajemství, jež se snaží uchránit – před světem, před druhými dvěma, před sebou samou. V jejich stopách vrahové, před nimiž není úniku… a také mladík Tikat, jenž viděl svou milou zemřít a vstát z mrtvých. Jejich osudy se nezvratně propletou v odlehlém hostinci, kde se pronásledované setkají s těmi, kdo jim jsou na stopě. Krčmář Karsh nemůže dělat nic jiného než zdráhavě přijmout, že se pod jeho střechou odehrají nadmíru dramatické události.

Peter S. Beagle je americký autor fantasy, v současnosti jedna z nejvýraznějších tváří žánru, narodil se 20. dubna 1939 v New Yorku. Spisovatelem se chtěl stát už jako dítě, publikovat začal ve středoškolském časopisu. V roce 1959 dokončil bakalářské studium tvůrčího psaní a španělštiny. Poprvé zaujal románem Poklidné a tiché místo (1960), laskavým příběhem o lásce a smrti, o touze po životě i strachu z něj. Následoval dnes už kultovní Poslední jednorožec (1968), kterého možná znáte ze stejnojmenného animovaného filmu. Z dalších knih stojí jistě za zmínku romány The Folk of the Air (1986), The Innkeeper’s Song (1996), Tamsin (1999) a Summerlong (2016).

Paulo Coelho: Nevěra

Lindě je 31 let a podle mínění všech vede dokonalý život: bydlí ve Švýcarsku, v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, má skvělé manželství, milujícího manžela, roztomilé a způsobné děti a zaměstnání novinářky, na které si nemůže stěžovat. Rutina a předvídatelnost každodenního života v ní však začínají budit pochybnosti. Už nedokáže snášet úsilí, které musí vynakládat, aby vypadala šťastně, zatímco ve skutečnosti k životu pociťuje nesmírnou apatii. To všechno se změní, když se setká s mužem, s nímž si v době dospívání byla citově blízká.

Přesto však každé ráno, když otevřu oči do tohohle ideálního světa, jak o něm všichni sní, ale jen málokomu se v něm podaří žít, vím, že ten den bude hotová pohroma. Až do začátku letošního roku jsem si nekladla žádné otázky, jen jsem si žila vlastní život, i když jsem se občas cítila provinile za to, že mám víc, nežli si zasloužím. Jednoho dne, když jsem všem připravovala snídani (vzpomínám si, že už bylo jaro a květiny na zahradě začínaly rozkvétat), jsem se sama sebe zeptala: „Takže o tohle jde?“ Tuhle otázku jsem si klást neměla. Mohl za to však jistý spisovatel, s nímž jsem večer předtím dělala interview a který mi v jednu chvíli řekl: „Vůbec nestojím o to, být šťastný. Raději žiji vášnivě, což je nebezpečné, protože nikdy nevíme, co nás čeká.“ Tehdy jsem si pomyslela: Chudák, nikdy není spokojen. Umře smutný a zatrpklý. Druhý den jsem si uvědomila, že já vůbec neriskuji.