Jiří Padevět a jeho sbírka českých zloduchů

NA ÚVOD

...Podíleli se ze ziskuchtivosti, v ideologické zaslepenosti, z mladické nerozvážnosti, z vrozené touhy po moci nebo když se domnívali, že dobře činí. V iluzi, že budují lepší svět, protože ten předchozí, demokratický byl plný chyb a nespravedlnosti.

V knize najdete příběhy, jež by nepodloženy archivními dokumenty vypadaly jako vymyšlené pološíleným scenáristou. Příběhy, jejichž aktéři se přizpůsobovali době tak usilovně, až zavinili, nebo přímo způsobili smrt jiných lidí. Příběhy, které jsou sice ukryty ve stínu velkých dějin, ale zároveň do nich zasahují, promítají je do běžného světa a ukazují nám poměrně nemilosrdně, jakými cestami se ubírá selhání. Selhání, kterého bychom se třeba dopustili také. Buďto jako poslové lepšího příštího, nebo jako lidé obohacující se na neštěstí své vlasti, nebo jako lidé, kteří jen chtěli přežít temnou dobu.

Pro jednání aktérů této knihy lze jen těžko hledat jakoukoliv omluvu, ale je možné se snažit hanebné činy zasadit do kontextu doby, v níž se ode hrávaly. Pro udavače Gestapa a Státní bezpečnosti, pro členy Vlajky během protektorátu, pro členy Komunistické strany Československa na přelomu čtyřicátých a padesátých let, pro aktivní účastníky vyhánění Němců, podvodníky, zrádce, antisemity a užitečné idioty máme zcela správně jen slova opovržlivá. Z některých příběhů této knihy ale plyne, že i udavači, zrádci, vyznavači fašismu, nacismu a komunismu mohli mít světlou chvilku, mohli mít rádi své blízké, mohli předtím, než se zapletli vlastní či cizí vinou do sítí totalit, žít úplně běžné životy, mohli být, jak se říkalo za první republiky, státně spolehliví. Dokonce mohli stát část svého života na správné straně.

Pokusme si při čtení jednotlivých kapitol představit, jak bychom se s podobnou rodinnou výbavou, s podobnou životní zkušeností a s tlakem doby vyrovnali my sami. Nebudu hodnotit, který z příběhů je zavrženíhodnější, zda je horší zabíjet Němce, nebo udávat Čechy, nebudu hodnotit, jestli byl větší parchant Vladimír Smrčina, nebo Jaroslav Nachtmann. Nebudu ani soudit, zda byl zavrženíhodnější vášnivý fašista Jaroslav Čermák, nebo vášnivý komunista Ludvík Špirk. Zpozorním však před každým, kdo se mi bude snažit namluvit, že podobně by nikdy neselhal. Selhat může každý, stejně tak jako si každý mohl v podmanivých historic kých kulisách myslet, že nacismus a komunismus je správná cesta a že on pomáhá budovat šťastné zítřky.

Jsem přesvědčený, že Hannah Arendtová měla pravdu. Zlo je naprosto banální, a na první pohled třeba i zábavné, občas dokonce komické a bizarní. Zlo nemá hák místo ruky ani zjizvenou tvář, zlo je připraveno v každém z nás a čeká na naše selhání. Seznamte se s muži, kteří selhali, a přemýšlejte o tom proč.

Čekají na vás konfident Gestapa i Státní bez pečnosti a retribuční vězeň Miroslav Hnát. Srbský, italský a francouzský legionář, člen Vlajky, organizátor pogromu, velitel Svatoplukových gard a retribuční vězeň Jaroslav Čermák. Pekařský dělník, redaktor levicového tisku, socialistický a posléze národněsocialistický básník a retribuční vězeň Jindřich Cink. Učitel, ředitel školy, člen Vlajky, Národní obce fašistické, vězeň Gestapa, spolupracovník Sicherheitsdienstu, antisemita, autor stupidních veršovánek, uprchlík a úspěšný podnikatel Josef Rejthar. Profesionální voják, účastník protinacistického odboje, účastník divokého odsunu, komunista, básník, vězeň komunismu a velitel Lidových milicí Ludvík Špirk. Profesionální voják, podvodník, filmař, konfident Gestapa i Státní bezpečnosti a převaděč Miloš Cetl, Úředník Národní odborové ústředny zaměstnanecké, konfident Gestapa i Státní bezpečnosti, revoluční gardista, agent Vojenské kontrarozvědky, vězeň komunistického režimu a lidovec Vladimír Smrčina. Zubní technik, strážník, výkonný úředník Gestapa, konfident Státní bezpečnosti i KGB, vězeň Gulagu, falešný zubař a spokojený bavorský důchodce Jaroslav Nachtmann. Příjemnou zábavu, která bude možná v mysli skřípat jako písek mezi zuby.

Jiří Padevět