Nejlepší dokumentární knihu Ji.hlava 2024 napsal Miloslav Nevrlý

„Zašlou chuť morušek a Cestovní zprávu čarodějova učně by bylo snadné redukovat na vzpomínkovou literaturu sepsanou přírodovědcem. Tou ale není. Jedná se o výraznou dokumentární knihu. To, co se může jevit jako lyrismus či romantizace, jsou pro Nevrlého metody, kterými prostředkuje podstatná fakta: dokumentuje proces, kterým zvířecí i rostlinné organismy, morfologie krajiny a meteorologické jevy spoluutvářejí člověka. Přírodovědná erudice ve spojení s literárně precizní introspekcí zprostředkovávají taková ‚data‘, jež by nedokázala vytvořit biologická studie místních ekosystémů, ani sociologická analýza daného prostoru. A proto si letos tato útlá, ale v základu ‚silně zakořeněná‘ kniha zaslouží vyhrát,“ uvádí porota, ve které zasedla dokumentaristka Apolena Rychlíková, nakladatelka Tereza Horváthová, scénárista Lukáš Senft a literární kritik Radim Kopáč. „Nevrlý je tajná legenda. Jeho způsob chození přírodou byl vždy blíž literatuře a poezii, kterou nedílně svazuje s krajinou. Jeho chůze je chůzí člověka, který krajinu odkrývá po jednotlivých vrstvách a nahlíží do ní, a zároveň ji tím ritualizuje. Jeho drobné texty jsou precizním dokumentem o vztahu člověka k přírodě, o době, ve které žil, i o vztahu k sobě samému,“ dodává porota.

...................

Velice si vážím toho, že se moje kniha dostala do konečné nominace na Cenu a že tuto cenu nakonec získala. Pokusím se krátce popsat vznik obou samostatných textů, které se v roce 2021 společně objevily v knize vydané nakladatelstvím Malvern. První z obou textů – Zašlá chuť morušek – je mladší. V roce 1985 mě požádal přítel Jiří Bruník, tehdejší fotograf měsíčníku Krkonoše, který ve Vrchlabí vydává již řadu desetiletí Správa Krkonošského národního parku, abych doprovodil knihu jeho fotografií těch nádherných hor svými texty. Knihu připravoval dlouho a pečlivě a jeho nadšení se přeneslo i na mne. Dohodli jsme se, že on v jedné větě jen věcně popíše, odkud každý snímek pochází a co představuje, a já – na snímcích nezávisle – budu volně psát krátké texty o tom, jak jsem prožíval dávnou krásu a samotu krkonošských hor od února 1946, kdy jsem do nich poprvé vstoupil.

Stejně hluboký vztah jako k Moruškám mám i k druhému textu v této knížce. V roce 1966, kdy jsem jej prožil i napsal, jsem ho nazval Cestovní zpráva čarodějova učně. Bylo to vlastně poprvé v životě, kdy jsem pocítil nepotlačitelnou touhu něco napsat, vyjádřit slovy. Vlastně jsem nemusel ani nic „vymýšlet“, slova přicházela sama, téměř ze mne vyvěrala, byl to pro mne neznámý, až omamný pocit. Člověku, kterému za to vděčím, jsem věnoval šestnáct samostatných stran v závěru knihy, takže nyní jen stručně. Cestovní zpráva je jakýmsi duchovním popisem mnohatýdenní cesty po jižním a východním Slovensku – tehdy ještě Československu – s Marcelem Safírem, „duchovním fotografem“ hmyzu, kterého jsem na jeho žádost tehdy doprovázel několik jarních a letních týdnů nádhernou slovenskou přírodou. Fascinoval mě podivuhodně rozpůlený život tohoto úctyhodného člověka, který navzdory nezměrným tělesným i duševním útrapám věnoval svou lásku, čas a obdiv hmyzu, svým šestinohým hmyzím bratrům a sestrám. Marcel již dlouho nežije. Jsem rád, že jsem mu mohl projevit vděčnost svými neumělými řádky.

Miloslav Nevrlý pro dokrevue.cz