Komunismus je vraždění

Kromě jednotlivých lidských osudů kniha přibližuje celkový stav bádání a zasazuje popravy do širšího rámce politických procesů. Čtenáři v publikaci naleznou také informace o metodách vyšetřování komunistickými bezpečnostními složkami, o fungování tzv. třídní justice či o osudech ostatků popravených. Publikace obsahuje 2 500 archivních dokumentů a fotografií, mnohdy zcela jedinečných, jež byly získány jak z veřejných archivů, tak ze soukromých sbírek.
„Justiční vraždy představují jednu z nejbrutálnějších a zároveň nejsofistikovanějších forem teroru. Tento násilný akt totiž umožňuje nejen přímou fyzickou likvidaci skutečných či potenciálních politických odpůrců, ale z hlediska ovládání společnosti zahrnuje také celou řadu dalších funkcí, například zastrašování ‚nepřátel‘, mobilizaci vlastních příznivců či ideologickou indoktrinaci. Politické popravy na základě rozhodnutí soudu ale zároveň zachovávají zdání legitimnosti,“ popisuje Petr Mallota, vedoucí autorského kolektivu a hlavní editor rozsáhlé monografie a současně dodává, že cílem bylo seznámit širší veřejnost s hrůzností komunistické totality, kterou pouhé seznamy a statistické údaje nedokážou plně vyjádřit. „Jsou to právě konkrétní lidské osudy, jež mohou tuto ‚anonymitu‘ obětí překonat a přivést nás k zamyšlení. Snad nám také nedovolí na oběti politických poprav zapomenout,“ uvedl doslova Petr Mallota.

Největší množství rozsudků smrti po „Únoru 1948“ bylo vyneseno a vykonáno za prezidentské éry Klementa Gottwalda. Šlo o 180 osob (tj. 77,6 % z celkového počtu), za Antonína Zápotockého došlo k 46 popravám (19,8 %), za Antonína Novotného byl hrdelní trest vykonán v šesti případech (2,6 %). První exekuce se konala rok po komunistickém uchopení moci, v únoru 1949 (Slavoj Šádek), ta poslední v listopadu 1960 (Vladivoj Tomek). Nejmladší obětí se stal Jaroslav Kysela, kterému bylo době popravy ve věznici Praha-Pankrác jen 18 let, 8 měsíců a 17 dní. Na šibenici umíral dlouhých deset minut. Jeho ostatky úřady odmítly vydat rodině a později je nechaly záměrně zničit.

„Minulost nás zavazuje, abychom nikdy nezapomněli na oběti zločinného komunistického režimu. Budoucnost nás zavazuje, abychom nezapomněli, že zlo má svoji konkrétní tvář. Za každou jednou obětí, stojí její vrah," uzavírá Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Mgr. Petr Mallota (1980)

Vedoucí autorského kolektivu a hlavní editor unikátní monografie absolvoval Pedagogickou fakultu UK, obor dějepis – základy společenských věd. Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů, kde se jako historik věnuje zejména tématu třetího odboje (pokus o ozbrojené protikomunistické povstání v roce 1949, zpravodajské aktivity čs exilu, ilegální letáky a tiskoviny…) a represí v Československu padesátých let 20. století (především téma popravených z politických důvodů).