Předvánoční Host dětem

Radek Malý, Markéta Pilátová: Pohádky pana Zahrádky a paní Pivoňkové
Půvabné a zároveň vtipné, takové je vyprávění Radka Malého a Markéty Pilátové, kteří spojili svoje zahradnické zážitky a spisovatelský um, aby vám přinesli příběhy, jež by se mohly odehrát klidně i na vaší zahrádce. Není v nich nouze o inspiraci a praktické nápady, ale ani o magické motivy, jak taky jinak, když zrovna zahrádku pana Zahrádky počůral anděl.
Tak především: pan Zahrádka se nejmenoval Zahrádka. Mohl se jmenovat jakkoli, ale ať už to byl Novák, Horák, Rádsetoulal, nebo Skočdopole, my mu budeme říkat Zahrádka. Byl to celkem dobrotivý člověk mírné povahy, pokud ho něco skutečně nerozzlobilo (například sršeň v pracovní rukavici, to pak uměl být i sprostý). A co se o něm dá říci dalšího? Pan Zahrádka měl křestní jméno Jindřich a už odrostlejší děti. Potom měl ještě nudnou práci na úřadě pro úřední záležitosti úředníků. Všichni úředníci z celého hlavního města si k němu v úředních hodinách chodili pro razítka a všelijaká potvrzení a on si vyplňoval v tabulce, kdo z úředníků si ještě pro razítko a potvrzení na úřad nepřišel. Děti pana Zahrádky studovaly v cizích zemích cizí jazyky. Zde kromě studií holdovaly návštěvám kaváren a muzeí a byly rády, když někde bylo plno lidí. Pan Zahrádka se lidem spíše vyhýbal a návštěvám kaváren a muzeí neholdoval. Pan Zahrádka holdoval své zahrádce.
Michal Figura, Alexandra Mizielinska, Daniel Mizielinski: Vlci - skutečné příběhy
Když se spojí autoři bestsellerového atlasu Mapy s přírodovědcem, který se zabývá výzkumem a ochranou vlků, vznikne úžasná kniha o životě vlků i o tom, jakou roli v něm hrajeme my lidé. Vyjí na měsíc, požírají Karkulky, zuřivě cení tesáky? Ne, opravdoví vlci vůbec nejsou tak hrůzostrašní! Právě naopak — v komiksu Vlci. Skutečné příběhy zjistíte, jak úžasná a fascinující zvířata to jsou. A poznáte, jak jejich život vypadá doopravdy. V příbězích osmi vlků se dozvíte mnoho zajímavých informací ze života těchto neobyčejných šelem a kromě toho nahlédnete do postupů, které se používají při jejich výzkumu a ochraně.
Kateřina a Zuzana Čupovy: Omrzlina
Moderní parafráze Sněhové královny z dílny kreativního sesterského dua Kateřiny a Zuzany Čupových je ideálním čtením na blížící se zimu. Když u toho bude mrznout, tím líp, aspoň můžete na nebi vyhlížet průvod mrazilů. A co když mrznout nebude? Aspoň budete vědět proč. A zmrzlinu z mrazáku můžete vytáhnout tak jako tak. Bohatě ilustrovaná knížka, ideální jak pro společné, tak i samostatné čtení novopečených čtenářů.
Já vidím kopu sněhu a řeknu: „Sněžný hotel se sjezdovkou z druhé strany! Skluzavka a dům v jednom!“ Přijdu domů o tři hodiny později než on. Jsem mokrá, teče mi z nosu, teče mi z oblečení. Teče to za mnou po podlaze, když jdu do pokoje. Budu muset mámě pomoct s vytíráním, ale s tím se počítá. Co to je proti třem hodinám ve sněhovém hotelu! Takže asi chápete, že to vymýšlení beru jako kladnou vlastnost. Jenže pak se semele něco opravdu divného a nikdo mi nevěří. Vždyť to říká Míša, no ta, co si tak ráda vymýšlí. A potom ani já nevím, jestli to, co říkám, bylo fakt, nebo jenom jako. Přesně něco takového, totálně divného a naprosto opravdového se stalo loni o velkých prázdninách. Fakt, nekecám! Naši to neprokoukli. Nebo možná jo, ale já to nepoznala. Dospělí si taky dokážou dost vymýšlet, ale naopak, než to dělám já. Vymýšlejí si, že věci byly nudnější a normálnější. Já jsem to, co se mi stalo, ještě nikomu neřekla. Je sranda, když se lidi smějou a nevěří tomu, co jste si vymysleli. Ale není sranda, když se smějou a nevěří tomu, co se fakt stalo. Budu psát o svém bráchovi a o zimě v létě.
Lucie Čechovská, Kristýna Pešáková: Bubliny, balvany a Creepeři
Komunikovat s dětmi o emocích a jejich prožívání je pro mnohé z nás těžké, rodiče nás k tomu často nevedli, a pokud s námi o emocích vůbec mluvili, mnohdy nám zakazovali jejich bouřlivé prožívání nebo nás nutili vyjadřovat je tak, jak se to hodilo jim. Pokud cítíte, že vy byste se svými dětmi chtěli mluvit jinak, pak čtěte směle dál — čtyři příběhy doplněné aktivitami a vysvětleními pomohou dětem a dospělým téma emocí prozkoumat a zpracovat. Zároveň se kniha dotýká i témat souhlasu a hranic těla, protože pouze skrze jejich pochopení si děti mohou vybudovat pozitivní vztah k sobě i k druhým lidem. Na příbězích Miliho, Maxe, Viky a Elinky kniha ukazuje, jak lze děti podporovat v jejich prožívání, jak s nimi mluvit a vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém se mohou svěřit, když je něco tíží nebo když se jim děje něco nepříjemného.
Martin Máj: Kronika lesa - Smrkonosná past
Že jsou vám postavy tohoto lesního „treeleru“ jaksi povědomé? Trefa! Tento list lesní kroniky předchází Případu ztracených ježků! Dozvíte se spoustu věcí o svých známých hrdinech a potkáte i úplně nové obyvatele lesa! A nejen lesa. Intenzivní čtenářský zážitek zaručen. Zručně, kultivovaně napsaný příběh nese tajemství na každém řádku. Kronika lesa je „lesním“ pandánem na město orientovaného a srovnatelně podmanivého cyklu Prašina Vojtěcha Matochy.
Smrk ho sledoval jediným, rudě žhnoucím okem. To není možné, jen se mu to zdá! Ale ne, je tam a bez mrknutí ho pozoruje z kůry stromu. Cvak! Ozvalo se téměř neslyšně. Musí to být jen zlý sen. Za chvíli se probudí, doma mezi svými, v pořádku, v bezpečí. Zavřel oči, zhluboka dýchal, snažil se soustředit, ale když je znovu otevřel, stále tu ležel. Tady, na vyprahlé zemi u kraje lesa. Pokusil se natáhnout k ráně. Chtěl si kousanec prohlédnout, olíznout nohu a zastavit krvácení. Jenže to nešlo, bolest mu v tom zabránila. Cvak! Rudě žhnoucí oko ho stále sledovalo.
Stanislav Beran: Strach nad řekou
Pokračování dobrodružného příběhu Ztracený v povětří je tady! Mikuláš je zase doma v Praze. A tak trochu neví, co si o tom všem má vlastně myslet. Čurda odletěl letadlem a léto je fuč. Může aspoň o něčem z toho povědět spolužákům? Nebudou ho mít za blázna? A hlavně — co se stalo s Čurdou a letadlem? Vrátil se, nebo je pořád ztracený v povětří? Prvních několik dní po návratu si i sám Mikuláš připadá dost ztraceně. Myslí jen na to, že příští prázdniny, kdy se bude znovu vídat s Rendou a snad i s Čurdou, jsou v nedohlednu. Zbyly mu jen dny vyplněné školou, cvičením na kytaru a možná občasnými návštěvami babičky a dědy. Má pocit, že v Praze prostě nic pořádného zažít nejde. Nebo ano? Co když si tajemství Mikuláše najde, ať svítí slunce, nebo padá sníh? Co když k cestování časem není potřeba ani Čurda, ani plechová skříň v domě, jemuž roste ze střechy strom?
Další články

Akcent: rok 2024 v českých knižních překladech

Třiaosmdesát hudebních alb totalitnímu režimu navzdory
