Dva příběhy z Arga

Klára Teršová: Nebesa

Ambiciózní novinářku Ninu žijící dosud ve velkoměstě nečekaně zasáhne tragická událost. Velmi miluje svého muže Gabriela, prožité trauma však poznamenává i jejich vztah, a tak se rozhodne, že se vrátí... Nejen do svého rodného města na okraj republiky, ale také do vzpomínek. Na pozadí neutěšeného stavu periferie dokládá stav své rozervané duše.

Bylo mi jako dítěti, které opustila vlastní matka. Přitom jsem to byla já sama, kdo opouštěl. Pořád a pořád dokola. Jako by uvnitř mě zela průrva, krvavý kráter pohlcující štěstí, dobrou náladu, jakékoliv vyhlídky. Krajina za čelním sklem byla rozmanitá a neuvěřitelně krásná. Vinice a olivové háje táhnoucí se k horizontu, aleje vysokánských cypřišů, rozložité oleandry, usedlosti s arkádovými vstupy. Půvabné malé bílé domky se zašpičatělou střechou, kamenné zídky. Budovy překypující balkony, živé kavárny. Tady ještě na něčem záleželo, dědictví minulých generací netlelo bezútěšně. Tady byl ještě kostel kostelem, tady byly ruiny veskrze romantickou podívanou, nikoliv důkazem všeobecného chátrání. To všechno na mě dělalo nepravděpodobně skličující dojem, bylo to jako pohled zaslaný z dovolené, na niž jsem se netěšila. Domnívala jsem se, že mi změna pomůže (měla jsem další plán v řadě, neustálé změny totiž byly mojí součástí), že dokážu udělat za vším tečku – že uzavřením celé kapitoly přejdu plynule k další.

Angelika Patel, Julia Boyd: Vesnice ve třetí říši

Hrdiny této knihy jsou lidé ze všech společenských vrstev – lesníci, zemědělci, kněží a jeptišky, hostinští, nacističtí úředníci, váleční veteráni i členové nacistické strany, horalové, velkostatkáři, školáci, turisté a aristokraté. Boydová odhaluje osudy Židů, kteří přežili, i těch, kteří nepřežili; nacistického starosty, který se snažil chránit ty, jež režim pronásledoval.
Je to příběh plný protichůdných zásad, tužeb i zmařených snů – v němž však nakonec zvítězí lidská odolnost. Příběh obyčejných lidských životů na křižovatce dějin.

Tato vesnická sága začíná na konci první světové války, kdy se Němci snažili vzpamatovat z porážky tak traumatické, že otřásla samotnými základy jejich světa. Po mizérii způsobené Versailleskou smlouvou si prošli šílenstvím hyperinflace, ale do konce dvacátých let 20. století se Oberstdorf proměnil ve vzkvétající rekreační středisko. Navzdory neustálému přílivu lidí ze severu země, kteří s sebou přinášeli nové myšlenky a neotřelý názor na svět, však jádro obce a její identity nadále tvořily venkovské kořeny a tradiční hodnoty. V Oberstdorfu se soustředili na hospodářskou obnovu a povyku, který v Mnichově, vzdáleném sto padesát kilometrů, vyváděl Hitler se svou novou stranou, si zpočátku nevšímali. Když se roku 1927 místní pošťák v tomto neochvějně katolickém společenství pokusil založit buňku NSDAP, byl to, jak si posléze postěžoval Josephu Goebbelsovi, úmorný boj. Oberstdorfské však, stejně jako mnohé jejich krajany, rozčiloval politický chaos výmarské republiky a toužili po silné vládě. V září roku 1930 už bylo jasné, že ohledně nacionálního socialismu změnili názor, jelikož ve volbách do Říšského sněmu jich pro Hitlera hlasovalo víc než pro kohokoli jiného.