3x jarní Argo

Chris de Stoop: Kniha Daniel

V odlehlém koutě země na belgicko-francouzském pomezí, kde krajina ještě trochu vypadá jako v dobách, kdy tu všichni farmařili, shoří tradiční čtvercový statek. Na spáleništi je nalezena mrtvola čtyřiaosmdesátiletého farmáře. V následujících týdnech se stáhne smyčka kolem party mladíků, zčásti místních, zčásti jejich kamarádů z francouzské strany hranice – starý Daniel totiž neuhořel, ale byl brutálně ubit. Mladíci jsou zatčeni a Danielův synovec Chris souhlasí se zastupováním rodiny u soudu. Na svého strýce si téměř nepamatuje, podivínský a staromilský muž žil osamoceně a s rodinou, vlastně skoro s nikým se téměř nestýkal. Chris je ale přesvědčený, že je třeba vrátit mu důstojnost, o kterou svou násilnou smrtí přišel, protože z vyjadřování jeho vrahů čiší pohrdání starým mužem.

Bylo po půlnoci. Vzdalovali se od vesnice, přešli přes viadukt a dorazili do ulice, kam měli namířeno. Nalevo od trojcestí stála hrstka dělnických domků, schoulených podél písčité cesty v polích, ale v tuto hodinu už venku nikdo nebyl. Napravo před nimi se zjevil impozantní čtvercový dvorec mého strýce Daniela. Bez hnutí na něj hleděli, napumpovaní adrenalinem. Samozřejmě, na loupežnou výpravu se nechodí každý den. Plížili se ke statku. Rachid vytáhl nůž a přeřízl jím provaz, jímž byla zabezpečená vrata. Visel na nich ještě řetěz, který uvolnil, aby mohli projít oba dva. Dívali se do ztemnělého dvora. Na všechny ty staré krámy, stroje a nářadí. Ostražitě vkročili do světa, který nikdy předtím neviděli, minuli starobylý obraceč sena za vraty, přešli zablácený dvůr, mířili dozadu. Vedle trakaře stály opřené vidle a lopata. Potichu otevřeli dveře. Ke svému zděšení za nimi spatřili čtyři krávy. Do nosu je udeřil čpavý pach hnoje a krmiva. Načež dobytek začal hlasitě bučet.

Lucia Berlin: Večer v ráji

ucia Berlinová si získala čtenáře i kritiky po celém světě až dlouhých jedenáct let po své smrti: výbor z její povídkové tvorby nazvaný Manuál pro uklízečky vyšel ve větším nakladatelství až v roce 2015, zaznamenal ihned obrovský – a nečekaný – úspěch a byl následně přeložen do více než 30 jazyků. Soubor Večer v ráji přináší další porci toho, čím nám Berlinová učarovala – v povídkách inspirovaných vlastními osudy vypráví o neúprosnosti života, o životních prohrách a ztroskotáních, o obtížném hledání naděje tam, kde se žádná naděje neskýtá… I v těch nejtemnějších prožitcích ovšem autorka dovede najít krásu – a činí tak bez sentimentu a s ďábelským smyslem pro humor. Při čtení jejích krátkých, úderných, vražedně vycizelovaných próz chápeme, proč ji americká kritika řadí po bok Raymonda Carvera, Alice Munroové, či dokonce Antona Pavloviče Čechova a proč je Lucia Berlinová dnes za oceánem obecně vnímána jako jedna z nejzajímavějších amerických povídkářek 20. století.

„Poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. Kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!“ Mamie, moje babička, to přečetla dvakrát. Snažila jsem se rozpomenout, co mi rodiče kladli na srdce. Nešťourej se v nose. Ale po náhrdelníku jsem toužila, chtěla jsem řetízek, co člověku cinká na krku, když se směje, jako měl Sammy. A tak jsem si koupila řetízek a vydala se na nádraží dálkových autobusů, kde měli mašinku, která vám na kovovou placku vyrazí, co chcete… s hvězdičkou uprostřed. Napsala jsem si tam LUCHA a pověsila si ji na krk.

Katherine Rundell: Bájní tvorové

Christopher je u vytržení, když se kolem něj na návštěvě u dědečka ve Skotsku prožene stádo zvířat, jaká dosud znal jen z bájí. Ale když vzápětí zachrání před utonutím v jezeře mládě gryfa, navždy se mu změní život. Dozví se totiž o existenci Souostroví, shluku ostrovů, které nenajdete na žádné mapě a kde odedávna žijí bájní tvorové. Jenže teď je jejich domov i oni sami v nebezpečí. Spolu s Mal, dívkou ze Souostroví, se chlapec vydává na dobrodružnou pouť a snaží se zjistit, proč mizí magie a bájní tvorové vymírají. Mimo jiné se utkají s krakenem, navštíví sfingy a jednají s draky. Čím víc se děti o tajuplném Souostroví dozvídají, tím jasněji chápou, že jen ony můžou bájný svět zachránit. Román Bájní tvorové se stal knihou roku 2023 podle knihkupectví Waterstones, zároveň v rámci Britských knižních cen 2024 získal výroční cenu za nejlepší prozaickou dětskou knihu a Rundellová byla vyhlášena autorkou roku.

Byl to moc hezký den, dokud se ji kdosi nepokusil zabít. Mal se vrátila domů z výletu, přilétla z lesa s rozpaženýma rukama, kabát se jí třepetal ve větru. Mal Arvorianová mohla létat, jen když foukal vítr. Ten den panovalo ideální počasí – vála západní bríza provoněná mořem –, a tak se v chladném povětří točila a vířila. Její létající kabát byl tlustý a byl jí příliš velký, takže ho nosila s rukávy čtyřikrát ohrnutými. Když se zvedl vítr – nemusel být silný, stačil jen slabý vánek –, popadla cípy kabátu, roztáhla ho jako křídla a ucítila, jak ji vítr zvedá do vzduchu. Ten den poletovala nad vrcholky stromů, botami se otírala o špičky větví a pak se snesla níž a vyplašila stádo jednorožců. V kuchyni jí prateta Leonor vyhubovala kvůli tomu, že má studené ruce, a podala jí šálek posilujícího likéru, když se ozvalo zaklepání na dveře. Byl to vrah.