Nepotřebuješ společnost, fešáku?

Ale musel jsem také vydělávat, neboť jak každý fotograf na "volné noze" ví, pokud není u novin zaměstnaný, reportážemi se neuživí. Fotografoval jsem historickou architekturu a ve volném čase jezdil do bývalých Sudet fotografovat život lidí, 40 let po vládě komunistů. A i tam sex na různých výpadovkách do Německa přímo kvetl. Když koncem devadesátek ovládla české hospody "obsluha nahoře bez", měl jsem pocit, že nic absurdnějšího se už stát nemůže. Asi jsem se moc nemýlil. Mnohé se pomalu vytratilo, prostituce z ulic téměř zmizela a polonahé servírky taky. Ale nevěstince, lehké děvy a pornočasopisy našly svoji internetovou cestu a fungují vesele dál. A protože jsem ve svých archivech (takto ten přehledný nepořádek vznešeně nazývám) objevil spoustu zajímavých fotografií ze sexuální divočiny devadesátek, rozhodl jsem se vydat i knihu Sex po převratu.

Nabytá svoboda po Sametové revoluci nás zasáhla všechny a i sex přestal být tabu. Měl jsem možnost fotit založení docela absurdní politické strany Nezávislé erotické iniciativy, následně vznik nových erotických a porno časopisů, silniční prostituci na legendární E 55, byl jsem i v několika erotických salónech (slušně řečeno) a fotil spoustu dalších "zajímavostí". Na svých "cestách za erotikou" jsem potkal  zajímavé lidi mezi striptérkami, prostitutkami a jejich pasáky a samozřejmě i lidí , kteří se "motali" okolo této sexy branže. Díky těmto setkáním jsem mohl napsat k fotografiím i jejich příběhy. Na konci devadesátek jsem se spřátelil i bratry Romanem a Radkem Prišťovými z agentury, kteří do Prahy a okolí přivedli tzv. "obsluhu nahoře bez". Vybíral jsem z tisíců záběrů se snahou, aby fotky měly nejen dokumentární a historickou hodnotu, ale i výtvarnou.