2x muminci a Alchymista jako manga

Tove Janssonová: Neviditelné dítě a jiné příběhy

Mumini, bambulové, hatifnati, fififjonky a další tvorové vystupují v devíti kratších příbězích, které Tove Janssonová napsala během svého toulání Muminím údolím. Pokud jste se do jejího svérázného a magického světa zamilovali, povídky plné radosti a zádumčivého smutku vás určitě nadchnou.

Jednoho poklidného dne bez jediného mráčku koncem dubna došel Šňupálek tak daleko na sever, že na úbočích hor ještě ležely zbytky sněhu. Celý den putoval krajem panenské přírody a po celou dobu nad sebou slyšel křik tažných ptáků. Také oni se vraceli z jihu domů. Kráčel zlehka, protože batoh měl skoro prázdný a nic ho netížilo. Užíval si pocitu štěstí, s lesem, počasím i sám se sebou. K včerejšku i zítřku bylo stejně daleko, ale teď mezi břízami svítilo jasně červené slunce a vzduch byl svěží a mírný.

Tove Janssonová: Pozdě v listopadu

Podzim je čas, kdy se muminí údolí a jeho obyvatelé ukládají ke spánku. Ale letos je něco jinak. Nezamčený dům zeje prázdnotou a nikde ani řádka na rozloučenou, takže fififjonka, pimek, bambul, mimla, Strejdánek, ale ani Šňupálek, kteří sem zamířili, nemají potuchy, co se s rodinou stalo. Její nepřítomnost je ale přímo hmatatelná a každý z návštěvníků se s ní musí vyrovnat po svém a najít i tak, pro co sem přišel. Noví a zcela nesourodí obyvatelé se zároveň snaží přijmout role, které od nich muminí dům očekává.

Jednou časně zrána se Šňupálek probudil ve svém stanu v muminím údolí a ve vzduchu cítil, že je tu podzim a s ním čas odchodu. Odcházení, jak známo, se podobá ráně z nebe! Najednou je všechno jiné a pro toho, kdo se chystá na cestu, je každá minuta drahá. Rychle vytahá stanové kolíky ze země a uhasí řeřavé oharky na ohništi, než ho někdo začne zdržovat a na kdovíco se vyptávat, batoh si hodí na záda už v běhu a konečně je na cestě, rázem klidný jako strom, který putuje a každičký lístek na něm je v naprosté pohodě. Na místě, kde stál stan, zůstane prázdný obdélník vybělené trávy. A když se pak ráno probudí přátelé, řeknou: „Odešel, co nevidět tu máme podzim.“ Šňupálek kráčel rozvážně a tiše. Les se kolem něj sevřel a rozpršelo se. Déšť mu padal na zelený klobouk a nepromokavý plášť stejné barvy, všude to šumělo, krápalo a porost ho ukryl do vlídné a ničím nepřekonatelné samoty.

Paulo Coelho: Alchymista - komiks

Alchymista se dočkal komiksového zpracování ve stylu manga! Největší brazilský bestseller všech dob láká nové čtenáře i tři a půl dekády od prvního vydání. Nejnověji se dočkal komiksové adaptace, která znovu zdařile vypráví takřka pohádkový příběh o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc. Jde zároveň o výzvu k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.

Co vyneslo Alchymistovi jeho popularitu? Pravděpodobně je to jeho univerzálnost a aplikovateľnost na většinu lidí. Jeho příběh mluví o tom, co je zakořeněno v každém z nás – o přirozené touze plnit si svoje sny, jít si za svým přes všechny překážky a dokázat to.Veľmi zhruba by sa dalo říct, že Coelho v Alchymistovi píše o smyslu lidské existence, které bez snů a touhy chybí opodstatnění. „Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Historii světa. (...) A obvykle o tom neví.“