2x lednové Argo: Neil Gaiman, Peter Mayle

Neil Gaiman: Severská mytologie (ilustrovaná)

Severská mytologie převyprávěná Neilem Gaimanem nejenže odpovídá na všechny tyto otázky, ale navíc je váže do souvislého, obšírného vyprávění, v němž ožívají bohové i obři, medovina teče proudem, vlci mluví a jabloně rodí jablka nesmrtelnosti. Naprosto nepostradatelná kniha pro všechny milovníky severských mýtů.

Neil Gaiman v úvodu píše:

Když jsem příběhy dopsal a znovu si je postupně přečetl, s překvapením jsem zjistil, že vzbuzují dojem putování od ledu a ohně, v němž se zrodil svět, k ledu a ohni, v němž svět zahyne. Cestou se potkáme s postavami, které jsou nám známé, s Lokim, Tórem a Ódinem, i s těmi, o nichž bychom se toho chtěli dozvědět o tolik víc (mojí oblíbenkyní je Angrboda, Lokiho milenka obryně, která porodí jeho nestvůrné děti a která se po Baldrově smrti zjeví jako duch). Neodvážil jsem se vracet k vypravěčům severských mýtů, jejichž díla jsem miloval, k Rogeru Lancelynovi Greenovi a Kevinu Crossleymu‑Hollandovi, a nečetl jsem znovu jejich knihy. Místo toho jsem trávil čas nad mnoha různými překlady Prozaické Eddy Snorriho Sturlusona a nad verši Poetické Eddy, nad slovy z doby před devíti sty lety a staršími, a vybíral příběhy, které jsem chtěl převyprávět a propojovat přitom verze mýtů z prózy a z básní. (Například moje verze Tórovy návštěvy u Hymiho je hybrid; začíná podle Poetické Eddy a podrobnosti Tórovy rybářské výpravy jsou doplněny ze Snorriho.)

Peter Mayle: 3x Provence

Pro přistěhovalce z Anglie je všechno nové, barevnější, voňavější, a to se netýká pouze výborného vína a kuchyně. Ani poté, co v nové zemi zapustí kořeny a nerozlučně je proplete s kořeny jihofrancouzských olivovníků, levandule a vinné révy, jej však nepřestává udivovat a bavit umění života starousedlíků, což glosuje s humorem ryze anglickým. Dobré jídlo a pití a schopnost místních obyvatel obojí vychutnat do posledního drobku a kapky je však pro něj jedním z mnoha důvodů, proč na Provence nedá dopustit. V souborném vydání teď Rok v Provenci, Znovu v Provence, Navždy Provence.

V předmluvě k Roku v Provence Peter Mayle píše:

Život v Provenci pokračuje v tom stylu, jak jsem ho popsal — pomalu, příjemně a za horkého počasí v létě, a pomalu, příjemně a za chladného počasí v zimě. Žijeme tu již po několik let, aniž bychom toho nějak litovali. Trošku mi vadilo to, jak se první vydání této knihy odrazilo na našem životě. Ne že by nebylo milé dostávat dopisy od čtenářů, a přicházely jich tucty, i z míst tak navzájem vzdálených, jako je Peking a vězení Jejího Veličenstva ve Wormwood Scrubs v Londýně. Méně milé je, když se čtenář zjeví na zápraží, s knihou v ruce a s žízní jako trám. Lichotivé, ale neočekávané, takže jsem byl často přistižen, abych tak řekl, „při činu“. Podepisovat se do knih mokrý z bazénu a zabalený v ručníku bylo zajímavou zkušeností.   Jediným mráčkem, který se objevil na obzoru, třebaže vcelku nevelkým, je to, čemu naši místní přátelé říkají un boum. Předpovídají, že do několika let se z Provence stane evropská Kalifornie.