Básník Zbyněk Hejda - legenda české poezie a statečných občanských postojů

Editorky knihy Edita Onuferová a Terezie Pokorná vycházely částečně z textů, které zazněly na hejdovské konferenci, kterou pořádala Revolver Revue v roce 2024. Texty byly ale autory přepracovány, doplněny a často podstatně rozšířeny. Další texty byly pro knihu napsány, včetně závěrečného rozhovoru s básníkovou manželkou paní Suzette Gazagne-Hejdovou. Texty jsou bohatě doprovázeny fotografiemi.

Takhle o nenápadné, ale o to důkladnější překladatelské práci Zbyňka Hejdy, píše anglista a knižní redaktor Petr Onufer:

Hejdovy překlady Emily Dickinsonové

Pokud je mi známo, Zbyněk Hejda se na adresu svých překladů veřejně příliš často nevyjadřoval. Ocitujme úvodem dvě výjimky.

V roce 1996 se jej v rozhovoru pro revue Proglas ptá Vratislav Färber: „Co pro vás znamenalo a dosud znamená setkání s melancholickou poezií rakouského expresionisty Georga Trakla a s anatomickou věcností a neúprosností básníka Gottfrieda Benna? A co zkušenost s lyrickou americkou básnířkou Emily Dickinsonovou?“ Zbyněk Hejda konstatuje:

"To jsou všecko velmi různé zkušenosti. Pokud jde o Trakla, s ním jsem se nejdřív seznámil v překladech Reynkových, originály se mi dostaly do ruky až později. Mě samozřejmě Trakl velmi silně zaujal už v Reynkových překladech. Potom, když jsem četl originály, pojal jsem myšlenku, že bych se mohl pokusit aspoň některé z nich přebásnit. Pokud jde o Gottfrieda Benna, nejsem si jist, že jsem byl zas tolik zaujat. Přeložil jsem jenom několik básniček a bylo to převážně proto, abych mohl Benna presentovat v Tváři. Můj vztah k Bennovi nebyl tak intensivní jako třeba k Traklovi. Pokud jde o Emily Dickinsonovou, tak to bylo setkání dost pozdní. Já jsem se s ní setkal až v sedmdesátých letech a to na mě zapůsobilo jako téměř nepochopitelný zázrak. Taky se mi její poesii určitě nepodařilo moc dobře přebásnit, protože tato poesie je tak zvláštní a tak docela jiná, než jak ji člověk do té doby znal. Je velmi obtížné se tomu v překladu přiblížit." (KG 165–166).

Obdobně se v roce 1999 v rozhovoru pro list Babylon ptá Petr Placák: „Co pro vás znamenají překlady?“ A autor obdobně odpovídá:

"Trakla jsem překládal jenom pro své potěšení. Objevil jsem Reynkovy překlady Trakla, které mě fascinovaly, a když jeden z mých přátel jel v roce 1960 do Vídně, tak jsem ho poprosil, aby mi přivezl Trakla. On mi ho přivez, takže jsem ho měl v originále, a řekl jsem si, že se ho také pokusím přeložit. Překládal jsem ho bez nejmenšího úmyslu to někde publikovat. Jinak to už bylo s Bennem, toho jsem překládal pro Tvář, zatímco Emily Dickinsonovou jsem si zase překládal jen pro své vlastní potěšení, i když to bylo strašně těžké a už bych se do toho znovu nepouštěl." (KG 235–236).

Pro úplnost dodejme, že vedle zmiňovaných autorů zkoušel Zbyněk Hejda ještě překládat staré čínské básníky, a to z francouzštiny. Když se jej na to v roce 2003 zeptal Jean-Gaspard Páleníček (rozhovor vyšel o jedenáct let později v Revolver Revue č. 94), básník mu sdělil:

"No jo, ale to jsem nedopřekládal. Pár jich mám. V té francouzské edici poezie, kde vyšla moje Lady Felthamová, vydávali taky takovou žlutou řadu asiatských básníků. On mně ten nakladatel, když jsem u něj byl, říkal, ať si vyberu, a já jsem byl bohužel takovej slušnej a vzal jsem si asi jenom tři nebo čtyři knížky. A tam mě někteří zaujali. Takže z francouzštiny jsem si to překládal. To už dnes nemá cenu. To bylo jenom pro mě. Protože dneska už každý, kdo chce překládat, umí čínsky a překládá se to z čínštiny. Poslední, kdo ty Číňany překládal z francouzštiny, byl Holan."

Celkem Hejdových překladů není mnoho; od Georga Trakla přeložil básník – ve spolupráci s Vladimírem Kafkou – dvanáct básní, od Gottfrieda Benna – rovněž ve spolupráci s Vladimírem Kafkou – deset básní, a od Emily Dickinsonové – ve spolupráci s Alicí Hyrmanovou McElveen, tehdy provdanou Pítrovou – básní osmnáct. Můžeme k tomu připočíst ještě jednu Rimbaudovu báseň, knižně otištěnou poprvé ve druhém svazku Hejdových spisů nazvaném Prózy a překlady, který pro nakladatelství Triáda v roce 2013 edičně připravili Robert Krumphanzl a Jiří Soukup. To není rozsáhlé překladatelské dílo.

My se tu navíc budeme věnovat jen jeho části – ale části nesmírně podstatné, totiž osmnácti básním Emily Dickinsonové, přeloženým do češtiny na počátku sedmdesátých let, přičemž autorovy převody z němčiny a francouzštiny přenecháme povolanějším.

Dejme ještě jednou slovo Zbyňku Hejdovi; ve svém vystoupení na brněnské Masarykově univerzitě v dubnu 1991 se svým překladům Emily Dickinsonové věnuje obsáhleji:

"Chtěl bych ještě říct, že veliký význam pro setkání s poezií má, když se člověk pokusí některého cizího básníka přeložit. Při tom se často člověku ukážou věci, kterých by si při pouhé četbě nevšiml. Při tom překladu, při pokusu přetlumočit tak, aby bylo zachováno co možno nejvíc z té významové stránky básně, a zároveň se pokusit zachovat i to, co by se dalo nazvat formální strukturou, při tom člověk často naráží na překážky, které mu ale hodně ukáží na možnosti, které jsou v té básni uloženy, velice často skrytě a jemně […] Já jsem se pokoušel v šedesátých letech překládat básníka Georga Trakla, […] a později v sedmdesátých letech o jednu americkou básnířku, která mně do té doby zůstala zcela utajena, ačkoli už tu byly některé překlady, například od Jiřiny Haukové. Ta básnířka se jmenuje Emily Dickinsonová. Bohužel nejsem anglista, neumím anglicky a překládal jsem, nebo přesněji řečeno jsem se pokoušel přebásňovat ty básně s pomocí anglistů a musel jsem si dávat vysvětlovat skoro každé slovo, a proto bych také ty překlady nikdy nepublikoval, protože si myslím, že přece jen je zapotřebí znát jazyk, ze kterého člověk se něco pokouší přetlumočit. Ale já jsem si tu Emily Dickinsonovou překládal pro sebe, protože jsem byl ohromen způsobem její obrazivosti, a proto bych vás také rád seznámil – byť v nedokonalých překladech – s tím ohromujícím způsobem jejího vidění světa, její obrazivosti […]"

...........

ukázka z textu 

Podělte se o svůj čtenářský zážitek s druhými,  napište recenzi